Pavlova masarykovská image: je za ní ještě něco víc?

Vzhled a vystupování hraje v kandidatuře Petra Pavla roli, jakou u nás už desítky let nepamatujeme. Jeho téměř masarykovská vizáž, uklidňující řeč, to vše na pozadí vědomí jeho vojenské kariéry, záliby v harleyích – máme tu ztělesnění mužného ideálu, jímž v éře zpochybnění genderových norem nejeden volič/ka vezme zavděk. Ti inteligentnější tak samozřejmě činí s jistou ironií, ale ten estetický bonus rádi konzumují. A generál Pavel jim to blahosklonně dopřává. Kdo jiný může na otázku, zda se považuje za hrdinu, ve vší skromnosti odpovědět, že medaili za hrdinství dostal?

Pavel není prázdná nádoba a jeho vzdělání a praxe vojenského diplomata obnáší leccos, co se v politice hodí. Nicméně jeho názory v oblastech mimo jeho forte často jsou – jak to říct? – mlhavé? Konvenční? Naučené?

Jsou naučené od lidí, kteří koneckonců už jedny prezidentské volby prohráli a mají problém se vžívat do myšlení lidí, kteří volí jinak.

Proto má Pavel problém přesvědčivě tvrdit, že není vládní kandidát. Mluví stejným jazykem a ve stejných myšlenkových formách jako vládní garnitura. Pokaždé, když řekne, že vláda měla to, co pro lidi dělá, „lépe komunikovat“, cítíte, že to nebyl zásah.

Proč třeba nemůže říct, že cestou k levnějším cenám elektřiny je znárodnění ČEZu, že na to tak jdou ve Francii, že to dokonce řekl sám premiér Fiala loni v červnu, a že nechápe, co vláda od té doby dělá? Proč to přenechává Babišovi a Baštovi? Proto, že on nebo lidé, kteří ho brífují, jsou vládě a ČEZu příliš blízko a mají pochopení pro to, jak je to složité? To je pak ovšem škoda.

Celý text Martina Weisse si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME. Nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.