Stovky miliard dluhů. Česko je v nebezpečné pasti a vláda nemá odvahu
DLUHY STÁTNÍHO ROZPOČTU
Nevíme, co bude letos, ale začínáme řešit, co bude příští rok. Poslanecká sněmovna startuje projednávání zásahů do daní, důchodů a sociálních dávek, které před dvěma měsíci poprvé představila koaliční vláda Petra Fialy. Ty by spolu se škrty dotací a peněz na platy zaměstnanců státu měly snížit očekávaný schodek státního rozpočtu na příští rok o 84 miliard a na rok 2025 o 150 miliard korun. To má být výsledek všech těchto zásahů, kterým se ve veřejné debatě říká „konsolidační balíček“. I když ho vláda prosadí tak, jak si naplánovala, což je při pohodlné většině sto osmi hlasů pravděpodobné, nedá se přesně říct, jak vysoké schodky rozpočtů v těch příštích dvou letech, o něž se hraje, budou.
Nedá se to říct, protože v této chvíli nikdo neumí odhadnout, jak vysoký bude schodek rozpočtu letos. Sněmovna schválila, že nepřekročí 295 miliard korun. Už za prvních šest měsíců ale dosahuje 216 miliard korun. A to už je vylepšen příjmy z firemních daní, které ministr financí Zbyněk Stanjura očekával a avizoval, když se v květnu státní pokladna dostala do minusu 271 miliard korun.
Kromě toho skóre vylepšují i příjmy z Evropské unie. Vláda zatím nepřijala jediný zásah do nekontrolovaných dluhů v letošním roce. Když se o to koaliční rada začátkem června pokusila, skončilo to ostrým konfliktem. Ten premiér Petr Fiala vyřešil tím, že rozhodování odsunul „na později“. S oficiálním vysvětlením, že se čeká na detailnější čísla o příjmech rozpočtu, která by se měla objevit po očekávaných přílivech peněz z daní od firem z mimořádných zisků v červenci.
Jenže už teď víme, co rozpočet do hlubokých schodků stahuje. Jsou to prudce rostoucí výdaje na důchody, splátky státního dluhu a kompenzace vysokých cen energií. Ty skončí s letošním rokem. Naopak vysoké výdaje za důchody a státní dluhy se přenesou do dalšího roku a dál budou růst, protože inflace stále zůstává vysoká. Dohání nás to, o čem se mluví dvacet let, ale žádná z vlád s tím nedokázala nic zásadního udělat. Čím dál větší část rozpočtu už jde na povinné, takzvané mandatorní výdaje. To jsou ty diktované zákony, vlády o nich už nerozhodují. Jsou fakticky mimo politiku: důchody, sociální dávky, splátky státních dluhů. Pak jsou peníze, se kterými se dá na první pohled něco dělat. To jsou výdaje na platy státních zaměstnanců. Vláda má pravomoc platy jim snížit nebo jich část propustit. Jenže fakticky nemá odvahu to udělat. Konsolidační balíček s žádným výrazným snížením počtu státních zaměstnanců nepočítá.
Celý text Lenky Zlámalové si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.