Fiala našel spásu – masivní zbrojení

KOMENTÁŘ

Fiala našel spásu – masivní zbrojení
Fialovou vládu můžeme chápat jako vládu zbrojního průmyslu, píše Daniel Kaiser. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Hlavně být silnej v hlavě. Sebevědomí buduji tréninkem těla a hlavně mysli, říká fotbalista Holeš

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

"Mimořádné prohlášení" - tak úřad vlády v pondělí avizoval premiérův projev, a my tak k němu i přistoupíme. Dokonce i kdyby byl obsah banální, jako že není, známý Thomasův teorém nás učí, že pokud určití (vlivní) lidé nějakou situaci definují jako reálnou, stává se ta situace reálnou důsledkem jejich vnímání.

A český premiér nějak definuje mezinárodní situaci a pro nás to bude mít reálné důsledky. Fiala řekl zhruba toto, parafrázuji: Mění se bezpečnostní struktura světa ustavená po roce 1945. USA se totiž domlouvají s Ruskem nad hlavami Evropy (a Ukrajiny). Osamocená Evropa proto musí významně přidat se zbrojením, tři procenta HDP buďte nové minimum. A to je štěstí pro nás, republika má totiž rozvinutý zbrojní průmysl, takže na zhoršené bezpečnostní situaci můžeme slušně vydělat. Zbrojení dokonce může být zásadní impuls pro naše hospodářství. Jako premiér mám analýzy, že jedna koruna investovaná do obrany přinese tři koruny české ekonomice. Důležitá pro náš text je věta pronesená premiérem téměř na konci, tu citujme celou: "Pro úspěch naší země je důležité, abychom jako volení politici dokázali navenek vystupovat jednotně a společně na mezinárodní scéně hájili základní zájmy České republiky."

 

Máme tu jako na dlani postup, s nímž se koalice Spolu pokusí vyplnit sedm měsíců do voleb. Nad všemi politickými střety a rozdíly, nad celou kampaní, se má jako imperativ klenout ideál řádného zbrojení a příprav na válku, protože chceme mír a Rusko musí být odstrašeno.

Předseda se ocitá v nesouladu s mezinárodními trendy. Máme tu nápad Donalda Trumpa, aby Rusko a Čína spolu s Amerikou své armádní rozpočty souběžně škrtly o polovinu. Putin prý předběžně souhlasí. Dobře, to je třeba výkřik, ale co garance, kterou dal Trump polskému prezidentovi, že nehodlá stahovat vojáky z Polska?

Pak je tu námitka, která už se tu objevila minulý týden. Od začátku rusko-ukrajinské války si konkurují dva výklady jejího vzniku: ruská rozpínavost a americká rozpínavost (demonstrovaná rostoucím angažmá americké armády a rozvědky na Ukrajině dlouho před rokem 2022 a ovšem nastolováním členství Ukrajiny v NATO).

Druhý výklad je teď v kursu, vedle Ruska, papeže, Číny a vůbec převážné části nezápadního světa ho zastává i Bílý dům (výroky v tomto smyslu: Trump, Witkoff, Vance). Pokud je druhý výklad náhodou správný, a protože vstup Ukrajiny do NATO zavrhly i USA, byla by nejspíš hrozba války ze strany Ruska zásadně redukována. Nebo ne? A proč ne? Netuším, jestli premiér Fiala svůj, tedy první výklad, že primární příčinou této války je rozpínavost Ruska, dokáže obhájit v řádné diskusi. Za tři roky jí nebyl vystaven a na argumenty konkurenčního výkladu nikdy nereagoval. Ale jestli skutečně zamýšlí povýšit zbrojní průmysl v podstatě oficiálně na národního šampiona české ekonomiky, nebude se takové debatě moci vyhnout. Spor o kořeny této války odpovídá na otázku, jestli státní program na konjunkturu zbrojního průmyslu je otázkou přežití nebo hloupostí desetiletí.

I bez něj už můžeme Fialovou vládu chápat jako vládu zbrojního průmyslu. Pro nikoho jiného, pro žádný jiný obor české ekonomiky (snad s výjimkou netečnosti energetiků za energetické krize) nedělala tolik. V euforii z pádu komunismu a konce studené války chtěl kdysi Václav Havel zastavit vývoz československých zbraní do světa. Dnes jsme postoupili k druhé krajnosti. Národní poradce pro bezpečnost Tomáš Pojar si na úřad vlády odskočil od obchodování se zbraněmi, na ministerstvo obrany podobně přišel náměstek František Šulc. Pojara si kdysi najímal zbrojař Michal Strnad, nedávno se spolu opět sešli nad českou muniční iniciativou, za kterou se vláda po světě zasazuje jako za málo co. Jiný zmocněnec vlády, tentokrát pro rekonstrukci Ukrajiny, přišel na úřad vlády z ministerstva obrany. Tam Tomáš Kopečný vedl sekci průmyslové spolupráce - a podle toho prý dnes vypadají i jeho priority. A bude to priorita vlády, nebo minimálně koalice Spolu do voleb. A opozice ať to nekritizuje, jinak nehájí "základní zájmy České republiky" (viz mimořádné prohlášení). A vůbec - do řady.