Proč v EU platíme vysoké mezinárodní poštovné

KOMENTÁŘ

Proč v EU platíme vysoké mezinárodní poštovné
Na rozdíl od bývalého britského impéria, Rakouska-Uherska či současných USA nemáme v EU nic jako společný poštovní tarif. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Jako bychom se všichni nastěhovali do letištní haly. Charles Taylor o ztrátě kořenů

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nová americká administrativa vystřelila do mezinárodního prostoru přímo brokovnicový oblak cel, které zase vzápětí pozastavila (s výjimkou Číny), a na některé zboží (počítače) úplně zrušila. Psát komentáře k tomuto dění je poněkud nevděčná práce, protože cokoliv napíšete v pátek, nemusí už v pondělí platit, a někdy se za těch pár dní stihnou ty veletoče i dva. Nicméně i taková situace je k něčemu dobrá a jednou z těch dobrých věcí je to, že přitáhla pozornost k takzvaným necelním bariérám na trhu.

Cla jsou jen špička ledovce, v podstatě ta nejmíň zajímavá. Chcete-li ale opravdu podvázat mezinárodní obchod, vymyslíte si nějaké extra požadavky, které druhá strana jen tak nesplní. Mezi legendární události z této kategorie patří malá obchodní válka mezi Japonskem a Francií v 80. letech, kdy se japonské úřady snažily zabránit dovozu francouzských lyží Rossignol do země vycházejícího slunce s tím, že „japonský sníh je jiný“.

 

Tehdy pohrozila Francie Japonsku zákazem dovozu japonských motorek s tím, že „francouzské silnice jsou jiné“, a ejhle, najednou se situace dala řešit dohodou.

Současná rozbouřená situace odhaluje všelijaké podivné bariéry, které se předtím, v éře jednoduchého mezinárodního obchodu, daly nějak ignorovat. Tušili jste například, že mezi jednotlivými provinciemi Kanady neexistuje úplně volný obchod a že firma z Alberty, která chce provozovat nějakou „výjimečnou“ (těch federálních výjimek je aktuálně 39) aktivitu třeba v Ontariu, musí v tom Ontariu podstoupit dlouhé povolovací řízení? (A kdyby se chtěla rozšířit do Quebecu, tak zase znova.) To u rozlehlého, a přitom řídce zalidněného státu, jehož populace teprve nedávno překročila 40 milionů obyvatel, opravdu nedává valný smysl. Ale nějak se s tím žilo a teprve Trumpův celní nátlak vedl k tomu, že kanadští politici hovoří o tom, že je potřeba tuto absurditu zrušit.

Evropská unie, ve které žijeme, je na různé necelní bariéry takzvaně kadet. Patří mezi ně například dokazování původu všelijakých exotických plodin, což je úkol, na který malé farmy v rozvojovém světě vůbec nemusejí stačit. Na jednu opravdu zajímavou bariéru necelního rázu ale narazíte uvnitř společného trhu – a zdá se, že v Bruselu skoro nikoho nevzrušuje. (Starosti podnikatelů ale obecně Brusel moc nevzrušují.)

Na rozdíl od bývalého britského impéria, současných Spojených států nebo opět bývalého Rakouska-Uherska nemáme v EU nic jako společný poštovní tarif. Zatímco viktoriánská dáma mohla z dovolené v Bath poslat přátelům do Kapského Města nebo Travankúru pohlednici za jedno penny, tak chcete-li v EU roku 2025 poslat knihu ze Znojma do Vídně, bude vás stát poštovné více než ta kniha samotná. (Dost možná by bylo levnější zavolat kamarádovi s motorkou, ať ji doručí osobně.) Jako malé cvičení v marnosti si můžete zkusit objednat předplatné třeba italského či španělského časopisu do Česka; většinu neobjednáte, protože mezinárodní poštovné v EU je stále ještě absurdně drahé.

EU je obecně přeregulovaná, hlavně ze socialistických důvodů, ale jednotný poštovní tarif, který nemá a patrně ani neplánuje, by zrovna nijak socialistický nebyl. Ve svých říších jej zaváděli už osvícenští panovníci 18. a 19. století, kteří mnohdy ještě nosili napudrovanou paruku a lorňon a které ze socialismu nelze nařknout ani omylem. Chápali totiž, že právě pro rozvoj kapitalismu je „systémová“ služba tohoto rázu důležitá, podobně jako stavba silnic, povinná školní docházka nebo jednotný systém měr a vah, který byl výhodnější než všechny ty místní couly a lokty, lišící se svojí hodnotou město od města.

Jednotný poštovní tarif byl v USA významným faktorem pro růst Amazonu a podobných e-shopů, které mohly obsluhovat zákazníky na Havaji i na Floridě z logistických center někde v Ohiu. A jeho absence poměrně zásadně podráží růst e-shopů v EU, které přes existenci onoho slavného jednotného vnitřního trhu čelí značným bariérám v momentě, kdy chtějí poslat zboží mimo zemi, ve které sídlí. A samozřejmě to nejvíce dopadá na e-shopy v malých zemích a e-shopy malých firem. Obři jako Amazon si nějaké výhodné tarify domluví vždycky.

Překonat tuto bariéru by ale asi znamenalo obětovat „domácí“ státní pošty, což jsou mnohdy právě skanzeny socialismu, které se nedokázaly přizpůsobit moderní době. (Česká pošta toho budiž zářným příkladem.) Pro ně je vysoké mezinárodní poštovné jedním z mála prostředků, jak ještě něco vydělat. Změnu v tomto směru tedy nemůžeme očekávat „po dobrém“. Bude nás k ní muset dokopat… někdo jako Trump.

×

Podobné články