Norové nás varovali, že ani přes maximální snahu nelze pomoci všem, říká rektorka Králíčková

Tragické úmrtí Lenky Šimůnkové, matky jedné z obětí tragické střelby na Filozofické fakultě, opět připomnělo nezodpovězené otázky z hrozivého útoku vraha na Filozofické fakultě v roce 2023. Lenka Šimůnková dlouhodobě kritizovala policii a ministra vnitra Víta Rakušana za to, že tragické střelbě nezabránili a při vyšetřování se snažili vlastní selhání zamést pod koberec. Univerzita Karlova se podle rektorky Mileny Králíčkové snaží doposud aktivně pomáhat všem zasaženým událostmi z konce roku 2023, zkušenosti ze zahraničí ale podle ní ukazují, že ani maximální snaha nemusí stačit, říká v rozhovoru pro deník Echo24.

O víkendu došlo k tragické události, při níž si vzala život matka jedné z obětí střelby na Filozofické fakultě. Bezprostřední reakcí začalo být hledání viníka. Jak tu situaci vnímáte?

Na úvod musím říct, že nemáme od policie potvrzenou identitu oběti, ale dle informací v médiích předpokládáme, že se jedná o paní Šimůnkovou. Ráda bych vyjádřila hlubokou soustrast. Mnohé zasažené tato událost opět zasáhla a opět odkryla rány, které mnozí z nás z univerzity máme. Jak my jako univerzita, tak Filozofická fakulta, se maximálně snažíme, abychom maximální možný rozsah potřeb všech lidí, kteří byli zasaženi, i nadále nějak uspokojovaly.

Je to velmi těžké. Se všemi se snažíme být v kontaktu a zároveň aktivně zjišťujeme jejich potřeby. Někteří lidé, kterým zašlete dotazník ohledně jejich potřeb, vám odpoví. Ale máte lidi, kteří mají ty potřeby, potřebují pomoc, ale nikdy vám neodpoví na dotazník, nepřijdou za vámi. Cítí se osamoceni a chtějí, abyste zašli za nimi. Ale to v tom množství lidí, kteří jsou zasažení, není reálné. Víme to i z mezinárodních výzkumů, spolupracujeme například s norskými kolegy, kteří jsou mnoho let po událostech na Utoye (ostrov v Norsku, kde masový vrah Anders Breivik zabil na 70 mladých lidí - pozn. red). Ti nám dopředu řekli, ať se připravíme na to, že ač se budeme snažit dělat maximum a hledat všechny možné cesty a vykračovat i k těm lidem, musíme se sami vnitřně smířit s tím, že není nikdo schopen uspokojit všechny potřeby.

Říkáte, že někteří lidé si o pomoc neřeknou, vztahujete to přímo na paní Šimůnkovou?

Nejen. Několik našich kolegů i bývalých kolegů nyní popisují na sociálních sítích, že za nimi nikdo nepřišel, nikdo se jich nezeptal, pokud zrovna nevyplnili dotazník nebo nebouchali na dveře. Je to strašně těžké.

Zrovna paní Šimůnková byla v komunikaci velmi aktivní, nebylo to tak, že se na univerzitu obracela?

Nevím, jestli mohu komentovat tento konkrétní případ, ale obecně bych chtěla říct, že se všemi zasaženými, se všemi pozůstalými či zraněnými z univerzity a Filozofické fakulty, tu snaha o komunikaci je.

Pokračuje tedy i dosud nějaká práce s pozůstalými či zasaženými událostmi z předloňského roku?

Za celou univerzitu mohu říct, že naše snaha všem zasaženým poskytovat podporu, kterou potřebují, tu je. Ráda bych, aby zaznělo: pokud jste kdokoliv, kdo jste zasažený tragédií na Filozofické fakultě, to se týká i bývalých studentů či zaměstnanců, pokud tu potřebu máte a můžete se na nás obrátit, univerzita i Filozofická fakulta tady pro zasažené pořád chce být. Děláme celou řadu preventivních aktivit, sdílecí skupiny, nesdílecí skupiny, poradny, snažíme se dělat preventivní opatření. Snažíme se o maximální škálu i množství způsobů, jak podat ruku, ale ne vždy bohužel dokážete uspokojit potřeby všech.

Práce s pozůstalými pokračuje, přetavila se v komunikaci se spolkem Spojeni nadějí, který vytvořili někteří pozůstalí rodiče, ale jsou tam i někteří zranění či ti, kteří pomáhali. Tento spolek je určitou páteří dalších aktivit, které se snažíme pro zasažené realizovat.

Ve veřejném prostoru rezonuje i to, že měla paní Šimůnková pocit, že jí chybí řada odpovědí, nikdo nevyvozuje odpovědnost. Univerzita v minulosti například podávala stížnost během vyšetřování, je dnes pro vás tragická událost na Filozofické fakultě nějakým způsobem uzavřená, jsou za vás otázky kolem vyšetřování zodpovězené?

Dostupné právní prostředky – zmiňujete stížnost při uzavření vyšetřování – už jsme využili. Druhou věcí ale je, že se snažíme proaktivně komunikovat s policí, nastavovat bezpečnostní opatření, pečovat o psychosociální bezpečí našich studujících, abychom všechna možná opatření, která můžeme, na univerzitě alespoň postupně nastavovali. Nemáme kapacitu ani finanční, ani lidskou, aby se ta opatření udělala na sto procent hned obratem, ale pracujeme na tom, abychom plán krizové připravenosti na univerzitě měli v dohledné době, do určité míry, splněný.

Mluvíte o spolupráci s policií, jak za vás fungovala či stále funguje spolupráce ze strany vlády?

Řekla bych, že jsme na straně státní správy našli opěrné body, jakým je třeba (vládní zmocněnkyně pro lidská práva) Klára Laurenčíková nebo doktor Vymětal a další. Kde je potřeba, aby stát byl do budoucna aktivní, je třeba i prevence, boj proti tomu, aby bylo tak vysoké procento dětí, které musí čelit šikaně, zneužívání. Třeba právě preventivní práci Kláry Laurenčíkové považuji za dobrý počin státní správy, něco, kde jsme vždy v komunikaci našli velmi rychle stejnou řeč.

Budu moc ráda, pokud budeme nadále se státní správou především o pozůstalé a zraněné společně pečovat. V minulosti jsme měli například velmi dobrou zkušenost s probační a mediační službou, která je pod ministerstvem spravedlnosti. S nimi byla spolupráce velmi dobrá. Jak univerzitě, tak státní správě ta péče o zasažené nekončí. Ráda bych se dívala tímto způsobem vpřed.

Podařilo se už nějaká bezpečnostní opatření prosadit?

Náš plán krizové připravenosti má několik základních komponent. Nejde jen o opatření ve smyslu fyzické bezpečnosti, jakou jsou zarážky na dveře, ale i krizový informační a svolávací systém, cvičení, která jsou naplánovaná či už i realizovaná, a vzdělávání, školení, co v těch krizových situacích dělat.

Ke krizovému a svolávacímu systému chci říct, že pro instituci velikosti Univerzity Karlovy, sedmnáct fakult ve dvou stech budovách, to není úplně snadné. Postupně se nám systém daří zlepšovat, natvrdo ho otestujete kolikrát až během cvičení, ale postupně zdokonalujeme to, jak systém funguje. Shodou okolností jsme v pondělí na jedné z našich fakult řešili incident ve smyslu nahlášeného bezpečnostního rizika, SMS, která informovala akademickou obec, šla velmi rychle.

O jaký incident šlo?

Týkalo se to nahlášeného ohrožení na jedné z našich fakult, která není v centru, ale je v Praze. Naštěstí ta hrozba byla jen planý poplach. Podařilo se to rychle vyřešit.