Šéf výboru Nacher: Poplatky za ČT se mohou zpozdit. Svolám diskuzi o smyslu veřejnoprávních médií

Hned na počátku září se sněmovnímu mediálnímu výboru na stůl dostane jedna z klíčových legislativních norem roku – velká vládní mediální novela, která navyšuje koncesionářské poplatky za Českou televizi a Rozhlas a rozšiřuje okruh poplatníků. Diskuzi o notně kritizovaném návrhu povede poprvé jako šéf výboru poslanec ANO Patrik Nacher. O tom, že by se zákon mohl zpozdit a kdo má ČT nebo rozhlasu vykolíkovat pole, hovoří v rozhovoru deníku Echo24.

Jak se chystáte na zářijovou schůzi, kterou poprvé povedete jako předseda výboru?

Hned příští týden mám schůzky s klíčovými lidmi, kteří se kolem médií pohybují – s předsedy mediálních rad, s příslušným náměstkem ministerstva kultury, abychom se seznámili a abych se seznámil s tou naplánovanou agendou.

Andrej Babiš už poměrně slavně pronesl, že je kvůli velké mediální novele ochoten krvácet na barikádách. Co vám v hnutí ANO na změnách v poplatcích tolik vadí?

Beru to spíš jako principiální záležitost ukazující několik věcí. Za prvé, že tahle vláda se už od voleb snaží, byť říká pravý opak, nějakým způsobem ovlivňovat dění v České televizi.

K tomu mě vede několik důvodů. Byla to dovolba radních, kdy se poprvé po 20 letech stalo, že když jim to nevyšlo napoprvé, volba byla veřejná, což mi přišlo úplně zoufalé. Když pak vidíte na té tabuli 99 přítomných, 99 pro, tak to je fakt Severní Korea. Pak tu byla ta malá novela a snaha změnit pravidla pro volbu radních, přehodit to na Senát, kde má koalice suverénní většinu, a změnit podmínky pro odvolání ředitele. No a tohle je vlastně třetí krok.

Bez jakékoliv debaty s odbornou veřejností a zástupci opozice navrhnou zvýšení poplatků, čímž vlastně jdou vstříc té televizi. Nemůžu se pak ubránit dojmu, že televize jim to potom recipročně vrací, jako příklad uvádím poslední diskusi den před volbami, kde za SPOLU stáli tři zástupci, jakkoliv vlastně všichni tři reprezentovali strany na společné kandidátce. To je neobhajitelné a i ti, kteří ANO rádi nemají, nám dali za pravdu.

Proto si myslím, že debata o výši koncesionářských poplatků je víc politická, než kdyby financování probíhalo ze státního rozpočtu. Teď se z toho dělá politika – ta jedna část jsou ti správní, kteří chtějí navýšení, a pak jsou ti špatní, kteří o tom chtějí debatovat a věcně odpadne to podstatné, a to je definování veřejnoprávní služby.

Je třeba říci, že probíhalo klasické meziresortní připomínkové řízení. Vám vadí i to samotné navýšení, u ČT o 15 korun a u rozhlasu o 10 korun?

Ne, to ne. Jen mi přijde legitimní chtít debatu o veřejnoprávních médiích, o jejich funkci a definici. Dávám to vždy na příkladu sportu, kde se to dobře vizualizuje. Má Česká televize vysílat fotbalové Euro nebo mistrovství světa v hokeji, nebo se má zaměřit na minoritní sporty a ty populární, které jsou schopny se zaplatit ze sponzoringu a reklamy, by měla vysílat komerční televize? To je oprávněná debata, která by měla proběhnout i uvnitř České televize a rozhlasu.

Teprve poté je legitimní říct: „Ano, veřejná služba je toto, nejsme schopni to udělat za méně než za tolik, udělali jsme tyto úspory.” A pak z toho něco vzejde. Nakonec může dojít k tomu, že se poplatky ani nemusí zvyšovat, protože by to vycházelo jinak.

Veřejnoprávní služba a její definice. To je častý argument kritiků tohoto postupu. Kdo by to měl určit? Měli by to být zákonodárci? Měl byste to být vy? Nebo někdo jiný? Přeci jen probíhá práce na nějakém memorandu mezi soukromými médii a Českou televizí.

Diskuze o veřejnoprávní službě by měla být politická a měla by probíhat napříč koalicí a opozicí.

Dovedete mi konkrétně říci, co byste byl ochoten dělat v této oblasti, jaký by byl časový horizont a jaké kroky byste podnikl?

Řekl jsem ministrovi (kultury Martinu Baxovi – poznámka), že chci být otevřený a transparentní. Máme nyní dva zákony – zákon o kinematografii, který není konfliktní, a velkou novelu zákona o médiích. U novely zákona, o které nyní hovoříme, budeme projednávat termíny také 5. září, ale pozměňovací návrhy budou přijímány až do 27. září. Ministr s tímto postupem souhlasil, protože u méně kontroverzních zákonů můžeme pracovat flexibilněji, zatímco u politicky citlivějších zákonů potřebujeme více času na diskuzi.

Mám za to, že by bylo vhodné vést veřejnou debatu na půdě mediálního výboru, kde jsou zastoupeni zástupci politických stran podle výsledků voleb. Tuto platformu bych nabídl ministrovi, nebo bychom mohli zvážit jinou formu diskuze mezi prvním a druhým čtením zákona, abychom na nic nespěchali a neomezovali se jen na termín 1. ledna 2025. Ta debata by mohla zahrnovat generální ředitele médií, a to jak veřejnoprávních, tak komerčních, protože některé problémy přesahují jednotlivé segmenty.

Chystáte nějakou takovou iniciativu? Například požádáte ministra, aby svolal takové jednání?

Vyzvu ho k využití prostoru mezi prvním a druhým čtením zákona. Nemůže to být mezi druhým a třetím čtením, protože potřebujeme prostor pro pozměňovací návrhy. Základ pro to vše ale je, že ho musím přesvědčit, aby netrval na účinnosti zákona od 1. 1. 2025. Pokud na tomto termínu bude trvat, naše snaha je zbytečná, protože se to nedá stihnout. První čtení bude ve výboru na konci září, druhé čtení ve sněmovně v polovině října, třetí čtení v listopadu, a pak to podepíše prezident. Už teď je to časově těsné.

Pokud bychom chtěli podrobně diskutovat a věnovat se jednotlivým segmentům, potřebujeme na to měsíce. V takovém případě nemůže zákon platit od 1. 1., ale nejdříve od 1. 7. 2025 Pokud mi ministr odpoví kladně, umožní nám to vytvořit platformu pro důkladnou debatu.

Je potřeba, aby výsledkem této debaty byly konkrétní úkoly pro ředitele médií, které by následně přinesly jasné zadání. Pokud bychom například dospěli ke zúžení veřejnoprávní funkce, mohli bychom najít významné úspory i při stávajícím rozpočtu. Dnes se ale nikdo nad těmito otázkami nezamýšlí. V současnosti je jediným argumentem inflace a potřeba zvyšovat poplatky, protože se dlouho nezvyšovaly. Tento argument je obtížné vyvrátit, ale je oddělený od širší diskuze o veřejnoprávní funkci médií.

Proti návrhu se ozvala celá řada lidí a institucí. Piráti jednoznačně řekli, že by chtěli změnit ustanovení týkající se zařízení schopných přijímat vysílání nebo se připojit k internetu, protože to by pokrývalo vlastně jakékoliv zařízení a poplatku by se nedalo vyhnout. Dokážete si představit, že byste tuto změnu podpořili spolu s kolegy z ANO?

Souhlasím s tím. My tuto výhradu máme od začátku a problém je, že se jedná o koaliční dohodu. Ta trvá dlouho a nakonec jeden z koaličních partnerů stejně nesouhlasí. Kdyby to poslali s tímto nesouhlasem, mohli bychom to řešit dříve. Podobně to dopadlo s jinými zákony, jako je windfall tax, a podle mě to tak dopadne i s výpovědí bez udání důvodu.

Je to pokrytectví, když Piráti tvrdí, že jde o koaliční dohodu a pak se snaží dělat změny na poslední chvíli. Kritika byla jasná a významná, ale nakonec se k ní přihlásí a chtějí dělat změny. Přijde mi to zvláštní.

Proto se ptám, jestli není na místě ještě úprava.

Ta konstrukce mi vadí, protože už to není koncesionářský poplatek, ale regulérní daň z internetu. Lidé by neměli platit poplatky i za to, že mají tablet, mobil nebo jiná zařízení. Těžko někdo dá čestné prohlášení, že nevlastní notebook a má jen tlačítkový telefon.

U televize si každý dovede představit, že ji nevlastní, protože cestuje nebo studuje a funguje jinak. Používá jiné aplikace, sleduje Netflix nebo jiné služby. To není nic proti České televizi, ale technologie a způsoby sledování médií se posouvají. Podobná chyba je u zapojení firem, kde se poplatky neplatí podle přístrojů, ale podle počtu zaměstnanců.

Původně byla definice podle počtu zařízení, což bylo vyškrtnuto kvůli případům jako hotely, které by musely platit za každý televizor v každém pokoji.

To mi přijde jako levicový, socialistický přístup. Firmě se daří, tak podpoříme média. Příště to může být povinná podpora neziskových organizací. To přece nemůže fungovat. Navíc je to podle počtu zaměstnanců nefér. Větší počet zaměstnanců neznamená, že lidé sledují televizi víc než v menších firmách. Navíc se nerozlišují různé typy provozů. IT firmy, kde lidé mohou sledovat něco na pozadí, jsou jiné než podniky, kde jsou zaměstnanci v terénu jako kominíci nebo truhláři. Těžko bude kominík při čištění komínů sledovat televizi.

Zmínil jste zde často diskutovaný argument ohledně poplatků za veřejnoprávní média versus jejich začlenění do státního rozpočtu. Hnutí ANO se tedy jasně vyslovuje pro variantu, nechci říkat státní televize, ale v podobném duchu?

Nejedná se o státní televizi, ale o součást státního rozpočtu, přičemž televize zůstává nezávislá, pouze by se k tomu přidal mechanismus navyšování. Automatismus, který bychom rádi viděli i u platů ústavních činitelů, aby před volbami nebyly tendence zmrazovat platy a mělo by to podle mě být navázáno na růst HDP.

Určitá forma valorizace podle inflace už existuje i ve stávajícím návrhu.

Ale napojení na státní rozpočet by vedlo k zajímavému mechanismu. Nastavili bychom základnu, kterou by valorizace automaticky upravovala podle vývoje DPH, aby politici nemohli zasahovat a ovlivňovat rozhodování před volbami. Tu musíme stanovit po důkladné debatě, což nyní chybí.

Obavy o nezávislost jsou neopodstatněné, protože ze státního rozpočtu jsou placeni soudci a policisté, kteří jsou také nezávislí. Další změny vždy navrhuje vláda a schvaluje sněmovna a Senát. A debaty o státním rozpočtu i velkém mediálním zákoně probíhají ve stejných orgánech, takže vliv vlády není větší.

Vyřešilo by to podle vás financování a fungování nejen České televize, ale i rozhlasu? Každý hospodaří s tím, co dostane – pokud dostane méně, někoho propustí a vyrobí méně pořadů, pokud více, vyprodukuje více. Kam by měly ty peníze jít – na oblíbené pořady jako StarDance, detektivky, sport, nebo třeba omezit část zpravodajství?

Myslím si, že u nás všechno děláme opačně. Je to obecný problém. Politici řeší věci účetně – přidají, uberou, ušetří. Ale nejde se po podstatě. Pokud ČT dáváme nové kompetence, musíme jí dát finance na jejich zajištění a obráceně.

Diskuze by měla být o tom, co chceme, aby televize zajišťovala, nicméně ten účetní přístup je krátkozraký. Rozhodnutí nejsou izolovaná, mají své důsledky. Příkladem je stavební spoření: Ministr financí Stanjura se chlubil, že ušetřil státnímu rozpočtu peníze snížením státního příspěvku ze 2000 na 1000 korun. Formálně se ušetří 1000 korun, ale neřeší se, co to přinese, třeba ztrátu na DPH.

Čili méně účetní přístup?

Ano, je třeba vytvořit konkrétní zadání, které s sebou nese určité povinnosti, počet zaměstnanců a náklady, ať už personální, prostorové či jiné. Z toho pak vyplývá, zda potřebujeme více nebo méně peněz. Místo setrvávání na statusu quo bychom měli provést důkladnou analýzu potřeb, protože jednoduchá argumentace, že poplatky se 15 let nezvyšovaly, není dostačující.

Co soudíte o pokusech o odvolání Lubomíra Veselého z Rady ČT? Mediální výbor to doporučil, ale jeho kritici zatím neuspěli. Chtěl byste se k tomu vyjádřit jako nový předseda mediálního výboru?

Vidím v tom dvojí metr. Na jedné straně se snažíme odvolat radního za vulgární výraz, za který se omluvil, a to mimo svou funkci radního. Na druhé straně koaliční politici nikdy nenavrhovali odvolání Zdeňka Šarapatky, který během své funkce opakovaně používal vulgární výrazy a jeho chování na sociálních sítích bylo často nevhodné. Pokud budeme někoho odvolávat za nevhodné chování, mělo by to platit pro všechny, nebo pro nikoho. Nemůžeme vybírat jednotlivé výroky a na jejich základě odvolávat. Je to jen záminka.

Nestálo by za to přidat například nějaký dodatek ke kodexu, který by toto jednou provždy vyřešil? Nedávno se řešilo odvolání Daniela Köppla, který byl odvolán kvůli svému angažmá. Před 6-7 lety se to řešilo u Vítězslava Jandáka, když byl radním Českého rozhlasu a měl nevybíravé řeči na některé novináře.

Myslím, že ne. Je to podobné, jako jak by měli vystupovat politici ve sněmovně. Je to na lidech, jsou dospělí. Nechci je vychovávat, stejně jako nechci, aby někdo vychovával mě s pocitem, že ví lépe, jak se má žít, než ostatní.

Neměl by s tím člověk ve funkci počítat? Tu přeci při odchodu ze zasedání jako kabát nesvleče.

Za prvé, omluvil se, a pokud přijímáme omluvy od politiků nebo lidí spojených s vládními stranami, měli bychom být konzistentní a přijímat omluvy i od těch, kteří nám nejsou sympatičtí. Za druhé, důležitý je kontext. Řekl to v reakci na urážku Magdy Vašáryové vůči určité skupině voličů. Kontext je vždy důležitý. Přijde mi zvláštní, že u jednoho to tolerují a u druhého ne. Pak to vypadá, že nejde o sprosté slovo, ale o zbavení se někoho.

Jak hodnotíte dění v České televizi a aktivitu generálního ředitele Součka? Například ukončení pořadu 168 hodin?

Nebudu to hodnotit, protože jakékoliv hodnocení by se mohlo obrátit proti mně a být použito jako politický zásah. Co mě zaujalo, je, že část radních České televize svolává mimořádnou radu, aby o tom diskutovali. Přijde mi, že tím překračují své pravomoci, protože toto rozhodnutí je na vedení České televize. Představte si opačnou situaci: generální ředitel by zrušil nebo zavedl nějaký pořad a jiní radní by svolali mimořádnou radu. Během pěti minut by tito radní byli označeni za ty, kteří se snaží politicky ovlivňovat dění.

Teď mě nenapadá, co by měl být ten opačný pořad vůči 168 hodinám.

Narážím na to, že kdyby pořad 168 hodin byl hodně kritický vůči této vládě, což podle mě není, a ředitel televize by ho zrušil, radní z druhé strany, nominovaní koalicí z předchozího volebního období, by protestovali. Řekli by, že je to zásah do nezávislosti České televize. Teď, když je to naopak, radní se mohou zabývat tím, jak generální ředitel ruší různé pořady. Pokud někdo má být odvolán z rady za porušení zákona, považuji za horší prohřešek to, že radní zasahují do chodu televize, než že nějaký radní mimo zasedání rady řekne něco sprostého a omluví se.

Budete něco v tomto směru iniciovat?

Pokud budu v Čechách, chci se zúčastnit zasedání, abych to viděl z první ruky a nečerpal informace zprostředkovaně z médií. Chci zjistit, zda radní jednají jen informačně, nebo plánují nějaké usnesení, kterým by vytvářeli tlak na generálního ředitele. Radním nepřísluší rozhodovat, jaké pořady mají být vysílány, kdo je má moderovat a podobně. Proto si na to počkám.

Je správně, že by zákonem měla médiím veřejné služby přibýt povinnost bojovat proti dezinformacím, jak je to krátce nazýváno?

Je zde určitý módní trend boje proti dezinformacím, kterému chybí veřejná debata o tom, co dezinformace vlastně jsou a kdo bude jejich arbitrem. Mám pocit, že se sledují jen jedním směrem. Když je nepřesná informace namířena proti hnutí ANO, může běžet dál a nikoho to nezajímá, nikdo to neopravuje. Boj proti dezinformacím se stal bojem proti nepohodlným informacím, které jsou v zásadě v rozporu s vládou. V tomto okamžiku hrozí, že veřejnoprávní televize bude označovat nepohodlné informace jako dezinformace.

Nezacházíte příliš daleko? Lze uvést řadu příkladů, kdy lidé kritizují vládu nebo například ministra vnitra Rakušana, vytvářejí satiru a podobně.

Za mě je tam stále velký nepoměr. Jednou měli zmocněnce pro dezinformace, pak zase ne. Podle mě je kolem toho je nejasno. Boj proti dezinformacím tak buďto dosud nedělali, nebo by to rozvinulo již existující pravidla. To by znamenalo, že by museli proaktivně vyhledávat dezinformace a stavět se proti nim. Za mě to vypadá jako svatá válka proti nepohodlným názorům.