Manifest střelkyně

ÚHEL POHLEDU

Manifest střelkyně
Dílkem skládačky, na který se nechce ukazovat už vůbec nikomu, byla takzvaná genderová identita pachatelky, píše Tereza Šimůnková. Foto: Shutterstock
1
Úhel pohledu
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

ÚHEL POHLEDU: V Německu ve čtvrtek zastřelil „z osobních důvodů“ školák školáka, v chmurné synchronicitě byla několik dní předtím „leaknuta“ část manifestu střílející zrůdy ze školy v tennesseeském Nashvillu z letošního března (mrtví: tři dospělí, tři devítileté děti). Starosta města obratem pověřil právnický tým, aby únik z policejního spisu prošetřil. V informační době si „manifesty“ masoví vrazi obvykle publikují sami. Na věc se lze s důstojností dívat z obou stran, proti zájmu veřejnosti znát motivy (a na jejich základě se v budoucnu třeba lépe ochránit) stojí právo na soukromí rodin obětí, byť je s velkým otazníkem, jestli v nejméně dvaceti denících a jednom „memoáru“, které po sobě policií zlikvidovaná obluda zanechala, o nich bude cokoli konkrétního. Vraždění bylo náhodné.

Mediální pokrytí tragédie se zdálo znatelně slabší, než bývá smutným zvykem, to by se ale dalo chápat spíš jako krok správným směrem; masoví vrazi chtějí posmrtnou publicitou naplnit své prázdné životy, kdyby věděli, že žádná nebude, zastavilo by to aspoň jednoho? Někteří konzervativní komentátoři ovšem soudí, že důvodem tohoto neobvyklého utajování je právě obsah linkovaného záznamníku, respektive v něm obsažené politické přesvědčení.

 

Zveřejněny byly tři stránky: první s kresbou revolveru oslavuje „ten den, je konečně tady!“, na druhé je časový harmonogram (včetně rozloučení se s plyšáky od 7.05 do 8.55), asi nejpodstatnější je poslední stránka. Autorka (psychopat se samopaly byl trans muž) – osmadvacetiletá bývalá studentka téže školy na ní ventiluje svou nenávist k bílým, sociálně dobře situovaným studentům. Tři stránky z ruky psychopata samozřejmě nejsou ideologický dokument, jsou ale dokladem doby; tím rozumnější by bylo zveřejnit souvislosti.

Opravdu vražedkyni ovlivnil obrácený rasismus? Sama byla běloška, ale to na věci nic nemění, bílá sebenenávist nebo řekněme bílé sebemrskačství tak nějak patří k dobrému tónu. Kdyby manifest hovořil o nenávisti k černým, kdyby byli oběťmi Afroameričané, chovaly by se policie a média stejně zdrženlivě? Po tom, co se dělo po Black Lives Matter?

Soukromá škola, kde zabíjela děti, byla křesťanská. Hned po masakru v březnu prohlásili někteří republikánští senátoři, že střelba byla protikřesťanským zločinem z nenávisti; vzhledem k tomu, s jakým nadšením se různé skupiny tamní společnosti vrhají do rolí oběti, je třeba to vzít s rezervou. Američtí věřící si ale skutečně delší dobu stěžují na vzrůstající protikřesťanský sentiment, který prorůstá také do státních struktur.

Už v zimě se v hledáčku FBI ocitli tradiční katolíci, kteří podle kontroverzního interního dokumentu měli tvořit potenciální ohniska domácího extremismu a terorismu; v rámci vyšetřování jejich údajného napojení na „krajně pravicové bílé nacionalistické hnutí“ FBI nasadila na katolíky minimálně jednoho tajného agenta. Roste i počet vandalizování kostelů, tak se v hmotě projevuje naše neduchovní transformace: sekulární dogmata narážejí na ta křesťanská, urážejí je a nakonec porážejí. Na dveřích kostelů se například objevují nápisy My body, my choice nebo Náboženství nenávisti. Ruku, která je stříkala, jistě vedly hodnoty diverzity, inkluzivity a tolerance. Ve zveřejněném materiálu ale není o křesťanech ani slovo; možná kdyby vražedkyně bývala studovala třeba na sportovní škole, oběťmi by byli budoucí atleti a hokejisté a jejich trenéři. Nevíme.

Dílkem skládačky, na který se nechce ukazovat už vůbec nikomu, byla takzvaná genderová identita pachatelky. Prokazatelně víme, že hormony opačného pohlaví mění strukturu mozku, stejně jako o radikálních změnách chování u osob poté, co podstoupily tranzici. Testosteron zvyšuje agresivitu u mužů stejně jako u „trans mužů“, komu nestačí selský rozum, může si vypomoci výzkumy. Nashvillská střelkyně byla mezi biologickými ženami skutečně první, kdo vraždil na škole. Některé ženy sice dokáží zabít dítě – ale dělají to jinak. Ženy nesypají do dětí dávky kulometem. Sehrály hormony a související léky nějakou roli? Lze to spolehlivě vyvrátit? Ženy, které touží žít, jako kdyby se narodily jako muži, by se měly ptát nejhlasitěji.

×

Podobné články