O očích psů a koček a o Trumpových hardlinerech
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
ČESKO-SLOVENSKO-RAKOUSKÉ VZTAHY
Prezidenti Česka, Slovenska a Rakouska ve středu ve Slavkově u Brna jednali o vývoji války na Ukrajině, možnostech mírového jednání, vztazích mezi Evropou a ...
Kdysi se prý odehrála taková televizní debata o lékařských pokusech na zvířatech. Utkal se v ní odpůrce pokusů s jejich obhájcem, medicínským expertem. Odpůrce pravil, pane doktore, popíšu vám takový pokus: Vědci vyňali oči živého psa a živé kočky a vyměnili je navzájem, kočce vložili do očních důlků oči psa a psovi kočky. Pane doktore, jaký tohle může mít smysl? Není to ohavné? – Načež se pan doktor hezky pousmál a rozšafně pravil: Ale prosím vás, je vidět, že vy nemáte vůbec ponětí o oftalmologii, to, co popisujete, je úplně běžný a nutný experiment, který…
Stop, pane doktore, přerušil ho ten odpůrce, já jsem si to celé vymyslel, ale je to ukázka toho, že vy jste schopen omluvit jakoukoli příšernost. Klidně byste obhájil jakékoli zvěrstvo, ani by se nemuselo stát. Co teprve když se to stane. V pozici experta, který je schopen najít pochopení pro cokoli, jen když tím drží nějakou svou pozici, se nyní pomalu ocitají lidé, kteří vkládali naděje do vítězství Donalda Trumpa.
Je nutné říct, že měli k té víře třeba i dost důvodů – a doposud snad nejsou ještě všechny popřeny a zahlazeny. Něco opravdu bylo na spadnutí, něco se vskutku ve společnosti pokročilého Západu natolik vychýlilo na stranu, že návrat kyvadla, jak praví klišé, byl žádoucí a snad i nutný. Někteří to však uvítali s euforií a s emocemi, při kterých odbrzdili zábrany, které je vždy dobré ponechat pro další posuzování skutečnosti. Tuto „odbržděnost“ velmi posiluje doba sociálních sítí, těch zuřivých arén, kde se každé hnutí mysli musí halasně projevit a pak udržovat v obranné pozici. Čím více a horlivěji se to děje, tím je pak těžší své postoje korigovat přicházející realitou, kterou pak má takový „hardliner“ tendenci popírat.
Každá nová skutečnost, jež problematizuje skálopevnost jeho přesvědčení, je potlačována nebo vysvětlována často krkolomnými konstrukcemi nebo přímo zesilováním onoho přesvědčení. Výsledkem je, že i věci, které by jako problematické třeba za normálních okolností člověk uznal, musí být vydávány za nutnost a projevy (v tomto případě) Trumpovy geniality a jeho bezchybnosti. Z člověka, který snad chápe dost důvodů, proč si Amerika vybrala takového prezidenta, se stává dogmatický fanoušek, navíc na zápase, který se, v našem případě, hraje v neprospěch jeho vlastního klubu. Takže je-li nyní již zjevnou součástí Trumpovy politiky přepólování mocenského uspořádání světa, není to rozhodně něco, na co můžeme tady ve střední Evropě pohlížet s naivní představou, že se tím na nás myslí v dobrém taky. Nemyslí – a to vůbec. America first!
Při troše kritického přístupu musí rozumně uvažující a cítící člověk připustit, že měsíc Trumpova nového vládnutí vyvolává též obavy, zda jeho kritici – a opravdu nemusí jít o zavilé levičáky – neměli v lecčems pravdu. Již mnoho Trumpových činů, projevů i skutků překračuje hranici, při níž i lidem, kteří přitom ze směřování Ameriky a Západu posledních dekád nebyli nadšeni, mrzne úsměv na rtech, běhá mráz po zádech. A ptají se: Opravdu je tohle Amerika, kterou jsme měli rádi? Opravdu tohle je prezident té země, se kterou byly spojeny jisté, s dovolením, hodnoty a ctnosti? Jenže otázky tohoto druhu patří do starého světa, ve kterém se v ty hodnoty a ctnosti věřilo. Někteří doufali, že by je mohl ten člověk třeba i resuscitovat (viz můj článek, kde jsem nabízel analogii s Julianem Apostatou, římským císařem, který chtěl otočit kolo dějin a vrátit antický Řím). Bylo to samozřejmě zcela naivní. Nezbývá než to uznat a dál sledovat rozpad světa, který, lze se obávat, s Trumpem nabere ještě větší grády.
A jeho obhájci, chápači a hardlineři se zatváří podle svých sklonů a řeknou: Ale prosím vás, je vidět, že vy vůbec nemáte ponětí o Americe. A taky o geopolitice a vůbec o politice, vlastně ničemu nerozumíte. Ani Americe, ani oftalmologii: Vyměnit oči psům a kočkám je ta nejlepší věc na světě. MAGA!
(Historka pochází z knižního rozhovoru Karla Hvížďaly s Václavem Bělohradským Myslet zeleň světa.)
AMERICKO-UKRAJINSKÉ VZTAHY