Nejvtipnější pesimista Schopenhauer: „Kdo touží, chce trpět.“

PODCAST PRAVDA NEEXISTUJE

Nejvtipnější pesimista Schopenhauer: „Kdo touží, chce trpět.“
„Kdyby se toto vydařilo, už bych byla s životem spokojená,“ říkáme si a těmi slovy dosvědčujeme nepoučitelnost. Touhy se po dosažení mety záhy adaptují na nový normál a na „vyšší“ úrovni se znovu roztočí. Výsledek? Cíl nic neznamená a říkáme si znovu: „Kdyby jen ještě…“ Foto: echo
2
Pravda neexistuje TM
Echo24
Sdílet:

„Kdyby se toto vydařilo, už bych byla s životem spokojená,“ říkáme si a těmi slovy dosvědčujeme nepoučitelnost. Touhy se po dosažení mety záhy adaptují na nový normál a na „vyšší“ úrovni se znovu roztočí. Výsledek? Cíl nic neznamená a říkáme si znovu: „Kdyby jen ještě…“

S kapitalismem to nemá nic společného, spíše s lidskou přirozeností. Naše přání i myšlení mají jednu a tutéž strukturu: strukturu tělesných tužeb. Aspoň to tvrdí Arthur Schopenhauer, jeden z nejvlivnějších filozofů devatenáctého století. Zapůsobil na Thomase Manna, Ludwiga Wittgensteina nebo Michela Houellebecqa. Oblíbeným je také dodnes mezi psychology a psychiatry, o čemž svědčí třeba kniha Léčba Schopenhauerem od Irvina Yaloma, představitele „existenciální psychoterapie“ a autora klasické monografie Teorie a praxe skupinové psychoterapie.

Oblíbenost mezi psychoterapeuty není náhodná. Thomas Mann nazývá Schopenhauerem předchůdcem Sigmunda Freuda právě pro jeho přesvědčení, že těžištěm bytí není mysl, ale tělo, konkrétněji pohlavní orgány. I intelektuální touhy jsou sublimované sexuální potřeby. Ty jsou podle Schopenhauera ze své podstaty uspokojováním neuspokojitelné, a přitom tvoří základ všech ostatní, i intelektuálních, potřeb. Není náhoda, že dlouhou dobu platilo: Kdo chce něčeho dosáhnout, musí si udělat pořádek v sexualitě.

Schopenhauer k tomuto úkolu přistupuje s vervou. Je třeba si systematicky odvykat toužení. Pomůže filozofie, kterou chápe jako nauku o spáse. Filozofické poznání má člověka vést k náhledu bezvýchodnosti jeho tužeb, které se mu již tímto vhledem daří utlumit, ideálně je však třeba přikročit k vyhladovění. Konkrétněji nabízí Schopenhauer tři cesty: etiku, umění i askezi. V těchto nejvyšších činnostech se dostáváme k prahu nás samých. Jsou to „nečinné činnosti“, neboť kdo v nich vyniká, odstupuje od vlastního hlediska, a tím se otevírá druhému, kráse, světu.

Kapitoly

I. Nebýt čten jen mezi filozofy [úvod až 11:05]

II. Svět jen moje představa? Taková hloupost… [11:05 až 24:04]

III. Filozof, investor, milovník pudlů – a celebrita [24:04 až 33:15]

IV. V těle cítíme svět z jeho nitra. [33:15–58:55]

V. Kdo touží, chce trpět. [54:35–1:04:00]

VI. Tři cesty ke spáse: Etika, umění, askeze [1:04:00 až závěr]

Celý podcast najdete zde

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články