Z krále Trumpa brzy bude jen prezident

KOMENTÁŘ

Z krále Trumpa brzy bude jen prezident
Někomu mohou poslední Trumpovy výroky připadat jako imponující projev síly. Jsem tu a vezmu si co chci. Je to ale síla spíš performativní, na odiv stavěná, píše Ondřej Štindl Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Zvolený prezident Spojených států Donald Trump to svým oddaným fanouškům doma i v zahraničí nedělá jednoduché, úkol hájit a interpretovat různá jeho vyjádření může být dost nelehký. Například tenhle týden, když na tiskové konferenci nevyloučil možnost vojenské intervence v Grónsku, které by prý rád připojil. Na Kanadu, již by do Států začlenil taky, prý ale útočit nebude, vystaví ji jenom ekonomickému nátlaku. To jsme si oddechli.

Někomu to může připadat jako imponující projev síly. Jsem tu a vezmu si, co chci. Je to ale síla spíš performativní, na odiv stavěná. Pokud je cílem zvoleného prezidenta dosáhnout deklarovaných cílů, přiblížit se jim se mu, domnívám se, nepodařilo.

 

Zároveň se projevil jako politik, který je schopný vyhrožovat napadením zemím, k nimž ho poutají spojenecké závazky (důležitá informace pro případné budoucí spojence), a ty stávající manévruje do situace, kdy jim nezbývá než Trumpovy představy rezolutně odmítnout, pokud si chtějí zachovat tvář. Navíc obrátit se nejenom na politické reprezentace, ale de facto i na obyvatele – opět zdůrazňuji – spojeneckých zemí s výzvou „podvolte se mi, nebo uvidíte“ je vskutku účinný způsob, jak získat jejich srdce a mysli. Dá-li se za Trumpovými slovy vidět nějaký koncept politiky, je to představa nových pořádků, v nichž si silní chlapíci rozparcelují svět, aniž by se kohokoliv na cokoliv ptali. Jistě, Trumpovy výhrůžky vypovídají taky něco o těch spojencích, o evropských zemích, z nichž mnohé tak dlouho a tak moc zanedbávaly vlastní bezpečnostní kapacitu, že je možné se vůči nim chovat takhle. Někteří nekritičtí stoupenci Donalda Trumpa v jeho nástupu viděli znovuzrození politiky zbavené nánosu deklarovaného idealismu a rádoby vznešených idejí, nekompromisně usilující o naplnění národního zájmu. Bude je stát značné argumentační úsilí, budou-li chtít Trumpova vyjádření interpretovat jako v souladu s národním zájmem českým.

Otázka je, jak moc je potřeba brát slova zvoleného prezidenta vážně. Není to typ politika, který by měl v hlavě strategii na x tahů dopředu, pečlivě zvážil každé slovo, aby dosáhl cíle. Hranice mezi seriózní politikou a trollingem se u Donalda Trumpa někdy hledá těžko, pro jeho vystoupení v předvolební kampani bylo charakteristické značně zabíhavé myšlení a vyjadřování. Je možné, že jeho slova na tiskové konferenci byla projevem spíš spontánní a ne moc kontrolované povídavosti než strategie, je to taky nejstarší prezident, jaký byl kdy v USA zvolen.

Britský konzervativní historik Niall Ferguson v článku pro The Free Press píše, že teď se Trump může chovat jako král, mít na Floridě svůj dvůr, svoje syny vysílat jako emisary do světa. Dny mezi volebním vítězstvím a blížící se inaugurací ale podle Fergusona představují vrchol Trumpovy moci. „V Mar-a-Lagu je skutečně králem světa. Světoví vůdci a šéfové technologických společností za ním přijíždějí, aby mu vzdali poctu a zaplatili tribut. Tim Cook z Applu dal milion dolarů na inauguraci. Jeff Bezos, Mark Zuckerberg – všichni musejí políbit prsten. A co je nejlepší, Jeho královská Výsost může beztrestně trollit svět. Kanada jako jednapadesátý stát? Vznést nárok na Grónsko? Přejmenovat Mexický záliv? Rozmary a memy krále Slunce mohou vyvolat obraz amerického impéria jen tak pro legraci.

V okamžiku, kdy dvacátého ledna složí přísahu, se ale z Trumpa stane obyčejný prezident Spojených států. Na čtyři roky, z nichž jen dva bude mít v Kongresu většinu (pokud se příští volby do něj nevymknou historii), a s pravomocemi záměrně omezenými ústavou, konstruovanou tak, aby zabránila proměně Ameriky v království.“ Součástí té srážky s realitou bude i zjištění, jak moc je Trumpův tábor ideově i jinak nesourodý. Možná víc než obsazování Kanady může přicházejícího prezidenta brzy vyčerpávat tlumení „občanské války“ v řadách vlastních vojsk.

×

Podobné články