Zavřeme Okamuru, až zežloutne

KOMENTÁŘ

Zavřeme Okamuru, až zežloutne
Sněmovna bude rozhodovat o vydání Tomia Okamury ke stíhání. Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Ve Vídni koncem minulého týdne zkrachovala jednání o nové vládě mezi dvěma tradičními stranami politického kartelu, pravděpodobným vyústěním krize bude příští kancléř z tvrdě pravicové strany Svobodných (FPÖ) Herbert Kickl. Nás to teď zajímá proto, že naposledy, když byl Kickl členem vlády a ministrem vnitra, tvořila jeho FPÖ slabší stranu vlády, a přesto jejich vláda s lidovci pod vedením Sebastiana Kurze deep state iritovala do té míry, že vláda skončila: následkem intriky zpravodajského rázu („aféra Ibiza“), z níž speciální prokuratura ještě vytěžila obsah mobilů vládních činitelů a nakonec i kriminalizaci Kurze. Operace se dnes vrací jako bumerang, poprvé v historii Rakouska sahají Svobodní po židli kancléře.

Pokušení kriminalizovat politického soupeře je staré jako politika sama, ale na Západě bylo, zdálo se dlouho, téměř vymýceno. Jenže posledních asi osm let zažívá právě na Západě renesanci. Rok 2016 byl rokem dvojího šoku: brexit a Trump. Trestní stíhání, které se vztahuje k jejich výkonu funkce, mají nebo měli na krku Marine Le Penová, Matteo Salvini, Donald Trump, Robert Fico, německou AfD chce skupina více než 100 poslanců z konkurenčních stran rovnou dát zakázat. Přitom vidíme, že obrat části voličů ke krajní (někdy až xenofobní) pravici to může pozdržet, nikoli zastavit.

 

Tomio Okamura se českým premiérem s vysokou pravděpodobností nestane nikdy, jeho SPD nepřekonává ani deset procent preferencí a většinu času je blíž procentům pěti. Ale teď hrozí Okamurovi péčí vládního politika až tři roky vězení. Iniciátor trestního stíhání Jiří Pospíšil z TOP 09 by to popřel, ale postupuje podle maximy: Když nám nejde vládnutí, pojďme se bavit o nebezpečí fašismu. Marně se moravsko-japonsko-korejský míšenec Okamura brání, že není rasista, že ten billboard je jen útok na podpis vlády pod migrační pakt.

Takže česká policie žádá mandátový výbor sněmovny o vydání poslance Okamury k trestnímu stíhání. Uvažuje, že se Okamura dopustil podněcování nenávisti vůči skupině osob, rozuměj šíření rasismu. Loni před krajskými a senátními volbami na billboardech v centru Prahy jeho SPD přidala k heslu „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu“ portrét zakrváceného černošského lékaře s nožem. A k tomu politické heslo: „Stop migračnímu paktu EU!“

Zatímco sugerovat nebezpečného divocha je vykročení z elementární lidské slušnosti, jaké v historii české politické reklamy po roce 1989 myslím nemá obdoby, policie svou žádostí o vydání Okamury vyvolá podezření, že kriminalizuje politickou kritiku migračního paktu. Za Českou republiku pakt podepsal ministr vnitra a představený policejního prezidenta v jedné osobě Vít Rakušan.

Oslovení představitelé jeho STANu a také menší koaliční partneři ODS, tedy lidovci i topka, kriminalizaci Okamury schvalují. Je mezi nimi i místopředseda vlády, ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Jeho slova jsou vlastně na demisi, kdyby je tedy myslel vážně a domýšlel do důsledků. Napsat v souvislosti s žádostí policie o Okamuru „Nenávist není program a vyvracení lží není cenzura“ znamená naznačovat, že policie má nejen stíhat nenávist (už to je sporné), ale dokonce trestním stíháním vyvracet politické lži. To je šikmý svah, ze kterého už teď trochu kloužeme.

Stavět proti sobě nechutnou předvolební kampaň a svobodu politické soutěže, jak to postuluje ministr Válek, je politická hloupost roku. Demokrata a příznivce svobody nutí hájit nechutnou kampaň. Kolikrát nás do voleb vládní strany před toto své nešťastné dilema ještě stihnou postavit?