Záchrana světa v pivovaru v Chříči

Za to zvláštní jméno Chříč je prý zodpovědný kníže Břetislav I. a jeho dobyvačná výprava do Polska v jedenáctém století, kdy vedle ostatků svatého Vojtěcha přivlekl do země blíž neurčený počet polských občanů a osídlil jimi kopečky nad Berounkou: minule jsme si vysvětlili, že to byla a je Mže. Z tohoto přemísťování obyvatelstva se dochovalo jméno, které prý polsky znamená chroust… Je lepší si to neověřovat, protože se na Wikipedii dovíte, že polsky se chroustu říká chrabąszcz majowy, ale třeba mu tak říkali v raném středověku, no, fakt je, že chrousta, dokonce zlatého chrousta, mají v Chříči i ve znaku, byť je novověký, takže nějaký důvod k tomu být musí. Ostatně nedaleko Chříče je či byla osada Ptyč, což zní jako pták staropolsky, i když teď se polsky pták řekne prostě ptak.

O Chříči jsem se zmínil minule, v článku, z něhož cestou do tiskárny vypadlo příjmení člověka, kvůli němuž jsem o Chříči chtěl napsat. Tak ještě jednou: Petr Jakubíček. To on je vzkřisitelem současné Chříče, z níž se stal svého druhu pojem a řekněme fenomén, byť to slovo je lepší nepoužívat. Já jsem se o tom „vzchříšení“ přesvědčil dvakrát po sobě, nejprve zkušebně, když jsem na elkole cestou od Zvíkovce do Kralovic odbočil podle cedule na Pivovar Chříč (autor skvělého designu je František Štorm), a už tam přes noc zůstal.