Vládní uskupení Spolu podepsalo koaliční smlouvu o společné kandidatuře v podzimních volbách. V jakém stavu se ODS, lidovci a TOP 09 nacházejí a jak moc si své voliče z roku 2021 znepřátelili a znechutili, teď nechme stranou. Jedním ze stěžejních slibů koalice bylo ale také dokončení a uzavření smlouvy na dostavbu Dukovan. A to teď vypadá docela beznadějně. Nadále platí, že elektřinu z jaderných zdrojů vzhledem k tomu, co se v evropské energetice řídící se podle klimatické politiky Bruselu odehrává, potřebujeme. Je ale otázka, za jakou cenu to celé dává smysl.
Od té chvíle, kdy vedení ČEZ oznámilo, že plánované datum podpisu s preferovaným uchazečem o dostavbu jaderných bloků, tedy s korejskou KHNP, do konce března neklapne, začalo se otevřeně mluvit o tom, co všechno není zdaleka hotové a co všechno je špatně.
Ani jsme nepožádali o notifikaci, tedy schválení veřejné podpory od Evropské komise, na „druhý“, tedy šestý dukovanský blok. Vzhledem k tomu, že bez not a vnucených podmínek z Bruselu nelze nové jádro postavit, budeme muset na verdikt čekat a nic realizovat do té doby nelze. Máme jen notifikaci na pátý blok, kterou si teprve, nyní téměř rok po rozhodnutí Komise, mohla veřejnost přečíst v celé, nezkrácené verzi. Dosud totiž kolovaly jen neúplné informace o tom, že ty nám vnucené podmínky (na které ovšem čeští vyjednavači kývli) jdou proti samotné technologii jádra i proti finanční návratnosti. To se teď potvrdilo.
Problematických oblastí je několik. Zaprvé jde o princip výkupu elektřiny z nového zdroje. Ten je postavený na rozdílovém kontraktu (Contract for Difference), nikoli na pevné výkupní ceně, jak se původně očekávalo. Rozdílový kontrakt znamená, že nově vzniklý státní obchodník bude s elektřinou obchodovat, a prodá-li ji na trhu za nižší než ve smlouvě uvedenou realizační cenu, zafinancuje mu rozdíl stát. „A to ze státního rozpočtu a/nebo prostřednictvím odvodů ze spotřeby,“ uvádí se v notifikaci. Takže z peněz daňových poplatníků. Obchodovat se bude na vnitrodenním, tedy krátkodobém trhu, což souvisí s další problematickou částí. Dle notifikace se Česko zavazuje k tomu, že po celou dobu životnosti nového bloku se bude na krátkodobém trhu prodávat minimálně 70 procent vyrobené energie. Elektřina jako komodita by přitom měla fungovat na základě dlouhodobých investic. Ne být obchodována na silně volatilním trhu, kde tuto volatilitu způsobují občasné zelené zdroje.
A tím se dostáváme k tomu nejzásadnějšímu bodu. Výkon nového bloku má být regulován, tedy omezován, právě podle aktuální výroby zelených zdrojů. Tím je popřena celá technologie jaderného zdroje, jehož výkon by měl fungovat na stabilní bázi, ne podléhat omezování. Nová elektrárna má podle Komise dostávat „vhodné pobídky k tomu, aby fungovala a účinně se účastnila trhů s elektřinou tím, že bude optimalizovat svůj výkon v reakci na tržní signály v rámci technických omezení elektrárny“. Jestliže český občan neustále poslouchá vyprávění o tom, že náš energetický mix má být v blízkém budoucnu založen na jádru jakožto stabilním zdroji a k tomu na fotovoltaice a větrnících, může mu už lehce dojít, že to nedává smysl. Ten jaderný stabilně vyrábějící zdroj totiž znestabilníme, když mu kvůli OZE znemožníme jet na plný výkon. Podle notifikace bude nový blok využit klidně jen ze 70 procent plánované kapacity. Kde bychom tedy vzali tu „levnou elektřinu z jádra“, když ji občas budeme mít zakázáno vyrábět a tu vyrobenou pak ještě proženeme trhem?
Další věc je totálně nenaplněný podíl českého průmyslu na Dukovanech. Slib Korejců, že se české firmy budou podílet na zakázce ze 60 procent, se od začátku zdál neuvěřitelný. Ministr průmyslu Lukáš Vlček říká, že tlačí na Korejce, aby ještě před podpisem smlouvy zajistili minimálně 30procentní český podíl. A že chce, aby mu jasně ukázali, jak chtějí dosáhnout toho podílu 60 procent. Pokud skončíme u 20procentního podílu, což má zajistit turbína vyrobená ve Škodě Doosan, bylo by to obrovské selhání. Firmy a podnikatelské svazy teď přiznávají, že od té doby, co vláda a ČEZ korejskou KHNP v tendru vybraly, s nimi Korejci přestali komunikovat. A když už komunikují, ta jednání nikam nevedou. Stěžejní je to, že Korejci slíbili, že se české firmy budou podílet na ostatních jaderných projektech po Evropě. Právě to mělo být zásadní pro českou ekonomiku a mělo to zajistit přidanou hodnotu. To asi zůstane v rovině fantazie. Korejci bez vysvětlení urovnali vztahy s americkým Westinghousem (ten byl z českého tendru vyloučen pro nesplnění podmínek) týkající se oprávnění využívat jeho technologie. A začali se stahovat z jiných evropských atomových projektů. Ze Slovinska, Švédska a nově k nim přibylo Nizozemsko. A vypadá to, že je schválně přenechávají Westinghousu, s nímž se možná dohodli na subdodávkách. Pro české podniky by to znamenalo, bez Korejců v Evropě se nebudou mít na čem podílet. Dukovany by byly jejich jediná zdejší zakázka.
Viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza ve svém komentáři uváděl, že na nedávném sněmovním semináři o zapojení českých firem do výstavby nových jaderných zdrojů byli Korejci s touto otázkou konfrontováni. Tedy zda se budou v Evropě účastnit dalších tendrů a proč odešli z těch, ve kterých participovali. „Korejská delegace tuto otázku arogantně přešla mlčením a bylo hodně zvláštní, že na odpovědi na tak klíčovou otázku netrval ani žádný z přítomných poslanců. Možná chtěli být všichni jenom zdvořilí, protože už vědí, že s korejskými dodavateli české firmy nic dobrého dlouhodobě nečeká. Pak ale přestává fungovat ta základní matematika, na základě které padlo rozhodnutí o výstavbě nových jaderných zdrojů a na základě které byl v soutěži vybrán korejský dodavatel,“ uvádí Prouza. Těžko předvídat, co dál bude. Je ale možné, že ČEZ i Korejci už mají jasno.
00:01
