Dnešní ruské noční útoky na Ukrajinu podle prezidenta Volodymyra Zelenského ukazují, že ruský prezident Vladimir Putin de facto odmítl návrh na úplné příměří, ...
S dostavbou Dukovan to vypadá bledě. Ačkoli to zřejmě zatím nikoho moc neznepokojuje. Dlouho se zdálo, že současná vláda si bude chtít slib o uzavření smlouvy na dostavbu nových bloků odškrtnout a že pro to udělá, co se dá. Teď už bychom si tím být jistí spíš neměli.
Vedení ČEZ nedávno potvrdilo zvěsti, které už delší dobu kolovaly. A to, že do konce března, tedy jak bylo dlouhodobě slibováno, smlouva s preferovaným uchazečem o dostavbu, tedy s korejskou KNHP, podepsána nebude. Další termín je prý do konce první poloviny roku. Veřejnosti se to podává hlavně tak, že se čeká na vyjádření antimonopolního úřadu k odvolání francouzské EdF, jejíž nabídku nakonec ČEZ a stát odmítly.
Zajímavé je, že generální ředitel ČEZ Daniel Beneš to oznámení o posunutí termínu doprovodil zmínkou o tom, že „všechny smlouvy jsou téměř hotové, ale ještě se ladí“. Aby o pár dní později vyšel rozhovor s místopředsedou představenstva ČEZ Pavlem Cyranim, který už vyznívá poměrně neskrývaně pesimisticky.
Cyrani říká, že ČEZ nemůže smlouvu uzavřít, dokud nepadne rozhodnutí zmíněného antimonopolního úřadu a také dokud nebude mít jasno kolem dalších smluv a také o notifikaci, tedy povolení veřejné podpory od Evropské komise na šestý blok. Tedy smlouva se prý bez notifikace uzavřít může, ale v projektu se nemůže pokračovat až k úplné výstavbě. O druhou notifikaci se zatím vůbec nepožádalo a bude se na ni čekat zřejmě mnoho měsíců. Plné znění notifikace na pátý blok teprve v těchto dnech Evropská komise uvolnila, bez jediného vysvětlení, proč to tak trvalo. Že pro fungování nového bloku na trhu společně se zelenými zdroji nevyznívá vůbec dobře a výkon bloku se bude muset omezovat, o tom se mluví už dlouho. A zcela logická je i otázka, jak by fungovaly dva rozdílné modely financování. Asi docela špatně.
Co se týče těch dalších smluv, jsou tím myšleny smlouvy se státem o financování a o výkupu elektřiny. Investorem má být společnost Dukovany II. Čekalo se, že stát ji celou převezme, tedy získá stoprocentní podíl. Podle stávajících informací se uvažuje jen o podílu mezi 70 až 80 procenty. Což nedává smysl, protože se tam budou stále „motat“ zájmy minoritních akcionářů. Veřejně obchodovaná společnost nemůže stavět tak obří investici, jako jsou jaderné bloky. A není žádné tajemství, že vedení ČEZ to nechce a snaží se to oddálit. Došlo k dalšímu posunutí termínu pro možnost uplatnit opci na převod Dukovan II na stát až na konec června. Navíc nově platí, že ČEZ může státu doručit oznámení o odložení převodu této společnosti nově až do konce srpna. Na konci září budou sněmovní volby a už se to vše začíná nebezpečně posouvat.
A pak je tady podíl českého průmyslu na dostavbě Dukovan. To je v současnosti ten nejspornější bod. Slib Korejců, že se české firmy budou podílet na zakázce ze 60 procent, se zdál od začátku neuvěřitelný. Ministr průmyslu Lukáš Vlček aktuálně říká, že tlačí na Korejce, aby ještě před podpisem smlouvy zajistili minimálně 30procentní český podíl. A že požaduje, aby mu ukázali, jak chtějí dosáhnout toho podílu 60 procent. A že to prý vše funguje ve stylu „gentlemanských dohod“. To je sice krásné, ale znamená to, že tím ministr český průmysl už asi úplně pohřbil – a jestli bude konečný podíl kolem 20 procent, bude to považovat za úspěch. Toto číslo zaznívalo neoficiálně od lidí z Hospodářské komory už někdy na sklonku loňského roku a ukazuje se jako pravdivé.
Účast českého průmyslu na stavbě Dukovan byla a je důležitá hlavně z pohledu servisu a údržby na další desítky let po dobu životnosti elektrárny. A také slib Korejců stál na tom, že se Češi budou podílet na ostatních jaderných projektech po Evropě. Právě tohle mělo nakopnout ekonomiku, přinést příležitosti, nalákat lidi do studijních oborů s vidinou, že budou mít lukrativní uplatnění. A vzhledem k současnému vývoji se zdá, že tohle všechno je passé. Je totiž docela zvláštní, že Korejci bez vysvětlení urovnali vztahy s americkým Westinghousem (ten byl z českého tendru vyloučen pro nesplnění podmínek) týkající se oprávnění využívat jeho technologie. A najednou se Korejci stahují z jiných evropských atomových projektů. Ze Slovinska, Švédska a nově k nim přibylo Nizozemsko. A vypadá to, že je schválně přenechávají Westinghousu, s nímž se možná dohodli na subdodávkách. Takže české firmy by byly úplně „out“, protože bez Korejců v Evropě se nebudou mít na čem podílet. Dukovany by byly – v případě, že se opravdu smlouva podepíše – jejich jediná zdejší zakázka.
Nikdy nebylo přesněji vysvětleno, v čem byla korejská nabídka tak výhodná. Vláda ani ČEZ nikdy neřekly více než to, že byla „po všech směrech lepší“, že Korejci nabídli lepší cenu a že slíbili záruky. Zároveň Korejci hned v červenci, kdy vláda velmi překvapivě oznámila, že bude dále jednat s nimi, a ne s Francouzi, uvedli, že do podepsání smlouvy je to vše jen v rovině slibů.
Stížnost EdF u Evropské komise a námitky týkající se toho, že KHNP může pravděpodobně dostat podporu od korejské vlády, aby byla schopná nabízenou cenu dodržet, se může táhnout velmi dlouho. A není vůbec vyloučené, že Komise se tím začne podrobněji zabývat a že může nakonec rozhodnout ve prospěch EdF. Pokud by byla smlouva s Korejci v té době už třeba podepsána, znamenalo by to hodně velké komplikace. Nezapomínejme, že jakékoli časové prodlužování znamená růst nákladů. Už z toho důvodu je od začátku téměř nemožné, aby cena dosahovala těch dokola omílaných 400 miliard za dva bloky. Finanční náklady v tom započítány nejsou.
Lobbování ze strany Francouzů je samozřejmě nutné brát v potaz. Není na tom nic divného, žádný tendr se neobejde bez napadání druhé strany. U historicky největší české zakázky to platí násobně. Stejně tak je pochopitelné, že zúčastněné strany nemohou do uzavření smlouvy vynášet ven většinu zásadních informací. Jenže tady je těch otazníků a podivných signálů už moc. EdF pořád věří v to, že česká vláda by ve finále mohla o dostavbě jednat s ní. A nakonec třeba mimo hru nemusí být pořád ani zrušení tendru a uzavření mezivládní dohody. Tedy bez účasti Evropské komise. To mohlo být od začátku v mnoha směrech mnohem lepší a pohodlnější řešení. Teď se ale musí nějak dohrát se stávajícími kartami.
00:08
