S Teslou, ale bez paměti
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
VÁLKA NA UKRAJINĚ
Rusko odmítá, aby byly na Ukrajině po ukončení války rozmístěny jakékoliv zahraniční vojenské jednotky, nejen ze zemí NATO. V mírové smlouvě bude Moskva požadov ...
Automobily na elektrický pohon symbolizují všechno, co je s dnešním Západem špatně – takový byl ještě nedávno konsenzus části konzervativní pravice, která je označovala za slepou vývojovou uličku, již mocensky a z pomýlených důvodů prosazuje establishment. Bývávalo. Mezi ty bizarnější události minulého týdne patřila i jakási prodejní akce u Bílého domu, během níž si prezident Trump vybíral z nabídky několika modelů elektrických vozů značky Tesla. Přítomný byl i majitel firmy Elon Musk, který při té příležitosti vyslovil závazek, že jeho společnost zdvojnásobí výrobu, což prezentoval jako projev víry v Ameriku.
Jistě to je udivující, když nejvyšší představitel státu před svým sídlem uspořádá cosi (mírně řečeno) velmi podobného reklamě. Na druhou stranu – zrovna tohle by u Donalda Trumpa nemělo nikoho překvapovat, jeho sklon kombinovat kampaň politickou a obchodní je dlouhodobý. Nakupování před Bílým domem jistě bylo nevkusné, apelovat na vkus ale v kontextu současného dění může být už opožděné a taky evidentně marné.
To nakupování Tesly bylo motivované také politicky. Politické angažmá Elona Muska nemá dobrý vliv na jeho podnikání, v Americe se ozývají výzvy k bojkotu jeho firem, došlo k útoku na prodejce a k případům vandalismu, kdy byly zaparkované Tesly poničeny nebo „dotvářeny“ různými nápisy. Auta Muskovy firmy tak figurují i v příběhu dvojí ztráty paměti, respektive jejího popírání, vymazávání. Na Teslu útočící radikálové, o nichž se dá předpokládat, že patří spíš k levici, přece dříve elektrická auta vítali. A dnes se chovají, jako kdyby si všichni majitelé vozů té značky ta auta koupili včera, a to na znamení podpory Trumpovy administrativy. Neberou v potaz možnost, že někdo Teslou může už jezdit nějakou dobu a pořídil si ji třeba i z důvodů, jež by mu dnešní ničitelé Tesel tenkrát schvalovali. Anebo si ji připouštějí, ale považují ji za irelevantní. Je přece povinností každého průběžně kontrolovat, zda veškeré jeho chování odpovídá ideovým požadavkům doby, a pokud například zjistí, že jeho auto se ze symbolu ekologicky ohleduplného pokroku stalo výrazem přihlášení se k vládnoucí garnituře a jeho politice, okamžitě to vyřeší. A jestli nevyřeší, tak se potom nemůže divit.
Podobně groteskní je nově nalezené nadšení pro elektromobilitu, jež projevují lidi jako známý moderátor Sean Hannity z Fox News, který dříve proti elektrickým autům mohutně brojil, a teď si jedno koupil a velmi hrdě to oznámil. Dá se v tom vidět něco orwellovského ve smyslu podobného fungování ministerstva pravdy, jak ho Orwell popsal, tedy jako úřadu, který průběžně upravuje zprávy už dříve vydané a vůbec zaznamenanou minulost, aby odpovídala momentální stranické linii. Na rozdíl od Orwellovy dystopie k tomu účelu dnes není zapotřebí nějaké vládní instituce. Svou paměť průběžně promazává každý sám, aby tak mohl dostatečně pružně reagovat na požadavky proměnlivého diskurzu, nezabloudit v něm, a neoctnout se tak ve společnosti špatných lidí nebo – ještě hůře – bývalých lidí.
Tak to bylo už dlouho před nástupem Donalda Trumpa. Ten jenom poměry obohatil o určitý „retro“ element – staromódním způsobem nastavenou hierarchii. V jeho táboře je nutno vždy hlásat to, co momentálně tvrdí prezident, což vzhledem k proměnlivosti jeho postojů bude nepochybně i dál přinášet mnohé groteskní situace.