Pětadvacet let od velké bubliny

KOMENTÁŘ

Pětadvacet let od velké bubliny
Jednou z těch opravdu zajímavých věcí na bublinách je skutečnost, že mají tendenci se opakovat až se značným časovým odstupem... Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

10. březen 2000 je už dnes dávná minulost, pro nejmladší generaci dospělých skoro stejně vzdálená jako napoleonské války: žádné vlastní vzpomínky na ni nemají. Na rozdíl od 11. září 2001 se ten den ani nijak zvlášť nezapsal do širšího kulturního povědomí. Ale zajímavý byl i tak, protože toho dne dosáhla americká burza v rámci takzvané dot-com bubliny svého maxima: technologický index Nasdaq měl hodnotu téměř 5049 bodů. Překonána byla až za dalších patnáct let – a mezi oběma vrcholy leží velmi hluboké údolí, v němž Nasdaq poklesl až k tisícovce.

 

Kapitalismus by asi bez optimismu nemohl fungovat; chce to určitý druh pozitivního šílenství vzít těžce vydělané peníze a začít s nimi hazardovat na burze. Otázka, kdy je toho šílenství už příliš, je pak jednou z těch nejhůř zodpověditelných. Někteří ekonomové jsou pesimisté z povolání a předpovědí patnáct z každých pěti recesí. Jiní zase nevidí problém ani v momentě, kdy se do spekulací pouštějí naprostí amatéři a „kavky“, zlákané k oškubání méně skrupulózními taky-kamarády, nebo prostě jen stržené davem. Přesně to neumí odhadnout nikdo – nebo se tím aspoň nechlubí. Slavný anglický fyzik Isaac Newton kdysi řekl, že dokáže spočítat pohyb nebeských těles, ale na šílenství lidí že je krátký, a vskutku to osobně dokázal tím, že v tehdejší bublině (South Sea Bubble) přišel o solidní jmění.

Dot-com bublina byla pozoruhodná tím, že v podstatě nic nevypovídala o životaschopnosti samotných podnikatelských záměrů. Amazon, dnes největší internetový obchod světa, proplul katastrofou i přesto, že sám v danou chvíli nebyl ziskový (první ziskový kvartál zaznamenal až na konci roku 2001). Slavné Pets.com zkrachovaly, protože to „přešvihly“ s marketingem na úkor solidních tržeb (chyba, kterou by Bezos nikdy neudělal), ale neznamenalo to, že lidé budou navždy preferovat nákup kočičího steliva v kamenných krámech.

Internet jako technologie měl solidní základy, nešlo o bublinu z podstaty věci. Šlo „jenom“ o masivní korekci horečných snů realitou, do které mohly být zataženy i jinak „nevinné“ firmy. Takové Cisco, výrobce síťových prvků, se nikdy moc samo „nepřifukovalo“. Jenže kdosi kdesi vyčetl, že na kalifornské zlaté horečce v 19. století nejvíc vydělali dodavatelé těžebního vybavení, a Cisco bylo přesně v téže pozici: dodavatel nezbytného vybavení pro firmy, které byly hlavním předmětem spekulací. A tak se akcie Cisca vydaly do stejně závratných výšin jako akcie Pets.com, aby se po prasknutí bubliny zase zřítily dolů. Naštěstí ne až na úplné dno, protože Cisco byla přece jen zdravá firma.

Jednou z těch opravdu zajímavých věcí na bublinách je skutečnost, že mají tendenci se opakovat až se značným časovým odstupem. Jako by musela dorůst nová generace spekulujících, která o předešlých bublinách sice možná četla, ale nemá z nich ten správný „viscerální“ zážitek, na který se nezapomíná.

A ano, Samu Altmanovi, který nedávno vyjádřil přesvědčení, že OpenAI potřebuje zhruba sedm bilionů (!) dolarů dalších investic, bude v dubnu rovných čtyřicet. V době praskající dot-com bubliny, kdy mu nebylo ani patnáct, se nejspíš o burzu ještě moc nezajímal. A většina mladých talentů, které teď táhnou vývoj v AI, byla ještě mladší.

Ach, ta podobnost. Jenom v roli Cisca je teď Nvidia.

 

×

Podobné články