Stát hledá peníze, kde se dá. „Finančák“ loví firmy téměř na jistotu

KONTROLY FINANČNÍ SPRÁVY

Stát hledá peníze, kde se dá. „Finančák“ loví firmy téměř na jistotu
Finanční správa loni evidovala druhý nejvyšší objem daňových nedoplatků. Foto: Shutterstock
1
Ekonomika
Markéta Malá
Sdílet:

Firmy běžně využívají možností, jak si snížit daňový základ, tedy odvést na daních méně. Jde to i přes tzv. převodní ceny používané typicky mezi dvěma propojenými společnostmi. Například když si firma od své sesterské společnosti půjčí peníze nebo když si vzájemně fakturují zboží a služby. Často přitom podle některých daňových poradců firmy vůbec nemusí vědět, že něco dělají špatně, a nejde o podvody. Pro Finanční správu jsou ale převodní ceny zlatým dolem, protože při kontrolách na nich „vytříská“ dost peněz do rozpočtu. Finanční správa se proti tomu ale ohrazuje a mluví o často jednoznačných podvodech.

Převodní ceny (neboli transfer pricing) sice nejčastěji řeší větší a nadnárodní společnosti, nejsou ale vůbec výjimkou ani u čistě tuzemských firem a jejich transakcí. Často v praxi stačí, aby měly firmy jednoho vlastníka a jedna od druhé čerpaly služby nebo spolu obchodovaly nebo měla firma například svoji slovenskou pobočku.

Podle Finanční správy bylo loni provedeno 570 daňových šetření právě v oblasti převodních cen. V přepočtu na kontrolovanou firmu došlo k doměření daně v průměrné hodnotě 1,2 milionu korun a kontroloři tvrdí, že firmy se chyb dopouštějí mnohem více než v minulosti. Nejčastěji jde ale o chyby z nevědomosti, kterých Finanční správa využívá.

„Hlavní problém je v tom, že spousta pochybení v oblasti převodních cen vzniká nevědomě. Firmy si uvnitř skupiny často nastaví převodní ceny podle svého nejlepšího svědomí a nedojde jim, že existují pravidla, kterých se musí držet. Bohužel, realita je taková, že řešení, které nám přijde selsky správné, nemusí absolutně odpovídat správnému nastavení podle platné legislativy. Majitelé více firem nebo korporátních skupin mají tendenci argumentovat, že je přeci jedno, za kolik si ve skupině nebo mezi firmami poskytnou nějakou službu nebo prodají zboží, protože to mají z kapsy do kapsy. Ale z daňového hlediska a hlediska převodních cen to tak není a Finanční správa má tendenci klepat přes prsty každým rokem silněji,“ tvrdí Martina Nekvindová z poradenské společnosti RSM.

Proti tomu se ale Finanční správa ohrazuje. “Musíme se ohradit proti tvrzení, že FS nepotírá podvody v oblasti převodních cen. Naopak je v posledních letech v centru zájmu FS kontrola předražených plateb za různá plnění, zejména za reklamní služby. I na tyto optimalizace či podvody se totiž uplatňují pravidla pro převodní ceny, jakkoliv se formálně nejedná o osoby kapitálově nebo personálně propojené (dochází k doměření daně tzv. jinak spojeným osobám, tedy těm, které se spojily za účelem snížení základu daně). Tento fakt dokládá i celá řada rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z poslední doby,” řekl redakci mluvčí FS Tomáš Weiss.

Nejvíce firmy chybují v nacenění času manažerů a poradců, typicky u marketingového poradenství, nebo ve vnitroskupinových půjčkách. Problematický bývá ale i přeprodej licencí na technická řešení nebo licencování ochranných známek mezi členy jedné skupiny. Velkou roli sehrála v posledních letech vysoká inflace. Velká část služeb vlivem růstu cen zdražila, firmy ale často drží starší fixní ceny, které neodpovídají tržní realitě.

„V případě vnitroskupinových půjček by měly zpozornět zejména skupiny poskytující si úvěry za fixní úrokovou sazbu. S ohledem na dynamický vývoj základních úrokových sazeb by se totiž mohlo stát, že tyto fixní vnitroskupinové sazby budou rozdílné oproti základním mezibankovním sazbám, a tím pádem nebudou splňovat takzvaný princip tržního odstupu,“ říká Nekvindová.

Finanční správa ale i tyto případy označuje za podvody firem. “Finanční správa se aktivně zabývá i dalšími jednoznačně podvodnými strukturami, jako např. opakovaně zmiňované situace plateb licenčních poplatků za nehmotný majetek, který byl nejprve za uměle nízkou cenu vyveden z České republiky. Dále také strukturami mezi spojenými osobami, které využívají daňové ráje, či které jsou nastaveny na obcházení srážkové daně z dividend. Je zřejmé, že ani v jedné z těchto oblastí se nejedná o nezaviněné chyby, ale naopak o úmyslné kroky za účelem snižování daňové zátěže,” říká Weiss.

Pro Finanční správu je kontrola převodních cen zároveň velmi atraktivní, protože do státního rozpočtu přináší výrazně více peněz než například kontrola špatně zařazených dokladů, identifikace nedaňových nákladů nebo posuzovaní knih jízd. Podle Nekvindové je proto při kontrolování hodně precizní a firmy popotahuje na jakémkoli nedostatku.

„Firmy by měly řešit převodní ceny spolu s podáním přiznání k dani z příjmů právnických osob. Zároveň nesmí zapomenout, že to často může být předmětem dotazování při auditu. Klíčové je řešit převodní ceny ve chvíli, kdy si finanční manažeři a účetní dobře pamatují situaci loňského roku a dokáží snadno dohledat veškeré vstupy,“ dodává Nekvindová.

Finanční správa loni evidovala druhý nejvyšší objem daňových nedoplatků. Jejich objem ke konci roku však meziročně poklesl o 2,1 miliardy na 39,4 miliardy korun. Nejvyšší objem nedoplatků, 24,3 miliardy korun, připadal na daň z přidané hodnoty. Státní rozpočet na ní loni vybral přes 365 miliard korun. Daňové nedoplatky firem představovaly 7,7 miliardy. U daně z příjmů podnikatelů z daňového přiznání, bez paušální daně, evidovaly úřady nedoplatky za téměř 2,9 miliardy korun.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Mezi Májem a Káčou aneb Proč žít

KOMENTÁŘ

Člověk si občas položí otázku, jestli se v naší době dá ještě trochu důstojně žít. Tedy člověk třeba jako já. Jestli už pomalu není čas to nějak nenápadně ...

00:07