Zvolení Pavla? Marketéři stvořili mýtus o souboji dobra se zlem, říká prof. Jirák

Profesoru Janu Jirákovi za čtyřicet let pedagogické práce prošla rukama značná část dnešních českých novinářů. Jak hodnotí právě skončené prezidentské volby? Politické klání je podle něj od dob umělého projektu Věcí veřejných převážně marketingová věc. „Už číro Karla Schwarzenberga byl marketingový konstrukt k oslovení mladých. Ten ještě nevyšel. U Jiřího Drahoše to byl pokus prodat profesora, vzdělance a akademika. Ani napodruhé se to nepovedlo. Až tady ten třetí pokus vyšel, a to dokonale. Všechny ty tři případy myslím spojuje uměle vytvářená psychóza, nejdřív protizemanovská, teď protibabišovská,“ říká v rozhovoru pro Týdeník Echo.

I když se média podle něj chovala standardně a přímo neradila, z jejich chování nebylo obtížné usoudit, komu v prezidentské volbě nefandí, domnívá se Jan Jirák, který vede katedru mediálních studií na Metropolitní univerzitě Praha.

Přiblížil byste to na konkrétním příkladě?

Když si člověk dá trochu práce a podívá se aspoň na kousek předvolebních debat, tak zjistí – notabene dnes, kdy už snad emoce odeznívají –, že někteří kandidáti byli poměrně často přerušovaní, konfrontováni s ostřejšími, negativně laděnými otázkami než jiní kandidáti.

Teď asi myslíte Andreje Babiše.

Myslím tím především Andreje Babiše.

Náš šéfredaktor tvrdí, že letos bylo novum ta nechuť, s níž si velká média některých informací vědomě nevšímala. Je fakt, že Petr Pavel nemusel například ani jednou odpovídat přímo na otázku: Byl jste příslušníkem komunistické vojenské rozvědky, nebo ne?

To jste otevřel těžké téma. Podle mého to není takhle jednoduché, o minulosti kandidátů se přece mluvilo. Všichni o ní zhruba víme, řada lidí včetně třeba Michaela Kocába se tomu veřejně věnovala. Ale nikdy ta pozornost nedosáhla kritické intenzity. Ne že bychom na tu věc nebyli upozorněni, ale řekněme, že otázka minulosti byla banalizována. Stalo se to proto, že protibabišovský sentiment v tu chvíli zvítězil nad zvídavostí. To je jeden ze střípků, které skládají celý ten jev stranění. A proč jsem reagoval slovy, že to je těžké téma? Podle mého základní problém a podloží toho, o čem teď mluvíme, je, že politický marketing se vymkl z jakékoli odpovědnosti. Žije etikou zadavatelova úspěchu a ničím jiným. Petra Pavla budovali dlouhodobě, takzvaný imagemaking v jeho případě běžel už delší dobu. Vyšla o něm taková mýtotvorná kniha v Academii (Vladimír Mertlík: V první linii, květen 2019 – pozn. red.). Zničehonic se objevil ve Všechnopárty Karla Šípa. To bylo v listopadu 2021. Proč zrovna on? To bylo docela zvláštní.

Asi se to netýká jen jeho. Podobně v jednu chvíli začali zvát do Otázek Václava Moravce ekonomku Danuši Nerudovou, docela dlouho předtím, než v sobě objevila prezidentskou ambici.

To ano, nicméně hlavně v Pavlově případě se podařilo dosáhnout stavu, kdy média jeho kandidaturu brala jako samozřejmost. Přitom ten člověk nenese žádný životní příběh, pro který by prezidentství byla pointa. Je to čistě marketingový konstrukt. Člověk si tu uvědomí jednu zajímavou věc. Marketéři jsou lidé, kteří operují bez odpovědnosti za své činy. Jsou odpovědní svému zadavateli, jejich etikou je etika úspěchu – za ty peníze jsme mu zařídili, co chtěl. Ale marketéry například není možné hnát k zodpovědnosti za jejich podíl na rozdělení společnosti. Společenskou odpovědnost ti lidé prakticky nenesou, jakkoli se ji pokoušejí předstírat nějakými profesními kodexy. Ale to tak samozřejmě není.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

Ukázka rozhovoru s Janem Jirákem vyvolala řadu ohlasů a následně jsme jej zveřejnili v celém rozsahu ZDE.