Velký návrat hněvu. Udeřila hodina zloby

NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ NEEXPLODOVAT

Velký návrat hněvu. Udeřila hodina zloby
Gobelín Achillův hněv. Antoine Coypel (1661–1722). Replika z 20. století. Foto: Profimedia.cz
2
Týdeník
Tereza Matějčková
Sdílet:

Udeřila hodina zloby. Ne že by se lidé nezlobili odjakživa. Vždyť takto znějí první slova západní literatury: „O hněvu Achilleově, tak zhoubném, nám zpívej, ó Múzo,“ čteme ve válečnickém eposu Ilias. Zloba, závist, zášť nemají pominout. Zloba je projevem božské síly, cestou hrdinů, nejen v homérském eposu, platí to pro četné proudy antické kultury.

Třeba kniha Lidská skvrna od Philipa Rotha začíná scénou, kterak vysokoškolský profesor své studenty uvede do rozpaků, když jim vyjeví tento válečnický, vzteklý zdroj západního písemnictví. Překvapí to, protože nás křesťanská kultura vychovala v tom, že ideálem je mírnost, hněv smrtelným hříchem. Oslava zuřivosti je primitivní. Přirozeně nejde jen o křesťanskou kulturu, ale i zkušenosti dvacátého století, po nichž málokdo bude psát ódu na válku.

Rok 2022 leccos změnil. Válka se přiblížila a my jsme začali koketovat s hněvem. Ještě v roce 2010 platilo německé slovo Wutbürger, občan zloby, za hanlivý výraz pro osoby, které se nevyrovnaly s moderní společností, s globalizací, konkurencí a stabilní nejistotou. V roce 2022 zpochybnilo hned několik autorů vhodnost tohoto slova. Ale s výrazem samým nepolemizovali proto, že by snad chtěli navrátit čest méně úspěšným občanům. Jde jim o rehabilitaci zloby.

Příkladem je kniha Vztek a zlo Ciani-Sophie Hoederové. Občané spílající na imigraci prý nejsou zmítáni vztekem. Vhodnější výraz je frustrace. To není neznámé rozlišení. Ani v homérském eposu není každý hoden hněvu. Na otroka hněv nepřijde. Skutečná zlost, třeba ta Achillova, je aristokratickým, takřka božským stavem, v němž je jedinec povolán k velikosti, k nápravě osudové nespravedlnosti. Naopak každodenní malé frustrace běžného člověka nijak nepozdvihávají. Ty je třeba ignorovat a toho, kdo to nezvládá, činí frustrace malým.

Pozoruhodné je, že zatímco tzv. Wutbürger byli řazeni nezřídkakdy až ke krajní pravici, nyní se hlásí o slovo vzteklouni, kteří zdvihají levicová témata, zvlášť ta spjatá s otázkami menšin. Typickým reprezentantem tohoto hněvu není starší bílý muž, který zrovna přišel o práci, a navíc jej opustila manželka, ale vzdělaná žena, která si odmítá nechat namluvit, že mužský hněv je podnětem k úvahám o změně, zatímco ten ženský k řečem o hysterii.

Celý esej Terezy Matějčkové si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz