Jsou humanitní vědy mrtvé?

Že je krize příležitost, je jedno z oblíbených klišé. Kdyby tomu tak bylo, byly by humanitní vědy zemí zaslíbenou. Nejsou. Ale krizi, kterou procházejí dnes, je třeba číst na pozadí skutečnosti, že z krizí samy povstaly a nic jiného neznají. To neznamená, že bychom tu současnou měli brát méně vážně. Jen jsou řeči o kritické době nicneříkající a zkrácení problému na finanční rozměr zavádějící.

To, co dnes označujeme jako humanitní vědy, tvoří menší část současných univerzit, kdysi však právě ony patřily k těm, které byly pro ustavení moderní univerzity stěžejní. Není nepodstatné, že tyto disciplíny se zrodily z moderního otřesu tradičních autorit a institucí. Samy od té doby ztělesňují zvláštní typ nekritické krize – zosobňují krizi proto, že tancují nad propastí, ale nekritická je situace proto, že nikdy nedošla do fáze katastrofy.

Jsou-li humanitní disciplíny vědami, musí jejich hlavní smysl tkvět v tom, že svět mění poznáním. Jsou-li navíc součástí univerzitní půdy, pak humanitní učenci zároveň vzdělávají. Humanitní disciplíny však byly rovněž ustaveny na pozadí konkrétní historické a společenské situace: ve světě po smrti Boha měly být strážci toho, co je lidské, a být novým garantem smyslu.

Ještě v osmdesátých letech byl německý filozof Odo Marquard přesvědčen, že toto své poslání plní i v tzv. pozdní moderně. Tyto disciplíny nám prý kompenzují ztráty, které zakusil moderní člověk, a pomáhají mu překonávat jeho odcizení. Jenže nastupovat po zavražděném bývá vachrlaté. Můžeme dnes tvrdit, že humanitní disciplíny stihl stejný osud jako Boha?

Poměr těch, kteří chtějí vystudovat humanitní vědy, vzhledem k ostatním oborům setrvale klesá. V roce 2022 usilovalo na Harvardu o titul z humanitních věd kolem sedmi procent studentů, ještě v sedmdesátých letech to bylo třicet procent. Výrazně klesají počty i v Německu. V Česku není situace natolik jednoznačná. Čísla začala od roku 2010 klesat, od roku 2018 však znovu stoupají. V roce 2020 studoval každý desátý student humanitní obor.

Celý esej si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.