Babiš vs. Pavel. Jak číst spor o důchody

KOMENTÁŘ

Babiš vs. Pavel. Jak číst spor o důchody
Babiš je ochoten ztrapnit své pobočníky a zároveň ukázat, že ANO není žádná demokratická strana. Je ochoten si hloupě vymýšlet a beznadějně útočit na prezidenta populárnějšího než on, píše Martin Weiss. Foto: Kancelář prezidenta republiky
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Vypadá to, že s reformou důchodů to dopadne jako vždycky. Tedy buď se neudělá nic, anebo se nějaké změny prosadí na sílu, holou vládní většinou, a následující vláda je neprodleně zruší – to byl osud novinek prosazených kabinetem Petra Nečase. Bohumil Pečinka tu historii a váhu toho, o co se hraje, včera zevrubně popsal.

Pokud na to bude v tomto bodě mít ještě nějaký vliv politická strategie, pak se obávám, že to pro důchody vypadá špatně. A to přesto, že se zdá, jako by někteří prosazovatelé změn byli se sebou náramně spokojeni.

Ještě v březnu se vše zdálo být na slibné cestě. Prezident Pavel si pozval na Hrad ministra práce Jurečku a zástupce ANO Alenu Schillerovou a Karla Havlíčka a výsledky schůzky prezentoval tak, že se účastníci shodli, že změny jsou nutné. „Shodli jsme se i na tom, že věk odchodu do důchodu se bude muset v budoucnosti prodlužovat,“ řekl doslova. Schillerová v následném rozhovoru upřesňovala, podmiňovala, ale nepopřela.

 

Načež se vrátil z dovolené šéf a vypálil na Facebook video, v němž pozici ANO vyresetoval. „Teď přichází nejhorší ministr práce a sociálních věcí, jediný ministr, který je proti důchodcům, který je okradl o valorizaci a navrhuje prodloužení věku do důchodu. A my jsme zásadně proti,“ prohlásil. Výstup z hradní schůzky označil za „divadýlko pana Jurečky“, které jeho voliči nemají brát vážně. „Je to jenom pí ár, je to o ničem a my u tohoto nebudeme svítit.“

To bylo dost ponižující pro místopředsedy, kteří jsou ovšem zvyklí snášet ledacos, ale hlavně to bylo dost urážlivé pro prezidenta jako garanta schůzky. Hrad uvedl, že na svém podání průběhu schůzky trvá. Když lidé v médiích a na sociálních sítích předhazovali činitelům ANO jejich změnu postoje, reagovali na to s útočnou arogancí lidí, kteří vědí, že nemají pravdu, ale jsou rozhodnuti se tím prolhat.

Zatím posledním krokem, který Hrad podnikl, bylo zveřejnění zápisu z oné schůzky se Schillerovou a Havlíčkem. Pořídil ho prezidentův poradce Vladimír Bezděk, muž, který drží ten nezáviděníhodný primát, že o reformování důchodů toho v této zemi ví nejvíce. Žádné kategorické vyjádření zástupců ANO proti zvyšování věkové hranice v něm nenajdeme.

Je to sice docela přesvědčivý krok, ale taky krok člověka, který už toho nehodlá s účastníky jmenovanými v zápisu moc dohodnout. Účast na zatím posledním jednání, v pondělí, zástupci ANO zrušili, na čemž bylo překvapivé jedině to, že ji nejprve přislíbili. Ale co se dalo čekat? Jak napsal na Twitteru Vladimír Mlynář, „načasovat jednání o důchodové reformě do předvolební kampaně je politický amatérismus. Stejně jako představa, že se něco mezi vládou a opozicí domluví před kamerami na Pražském hradě“.

To ví jistě dobře i premiér Fiala, který se z toho pokusil vytěžit něco pro sebe. Ve videu Babiše odsoudil s tím, že „pozvání od hlavy státu se neodmítá“.

Tu větu častěji vyslovují prezidentovi lidé než nezávislí pozorovatelé, nicméně něco na tom je. Martin Schmarcz popsal, proč si myslí, že je to od Babiše ztrátový tah. Je to podle něj dvojitá chyba: „Zaprvé se pouštíte do křížku s někým, kdo je nejspíše oblíbenější než vy, zadruhé si na něm nic nevezmete, protože on o ničem nerozhoduje.“

Zní to hezky, ale nevím, jestli tahle pravidla ještě platí. Anebo jestli nehraje každý jinou hru podle jiných pravidel.

Pavel skutečně je populárnější než Babiš, ale to proto, že právě dobře plní svou roli ústavního činitele, který moc nerozhoduje. Je pravda, že osobně Babiše porazil v prezidentských volbách. Jenže, jak prozrazovaly sociologické analýzy, Babiše nevolili ani někteří jeho příznivci, právě proto, že role intuitivně rozlišují a Babiše nechtějí za prezidenta, ale za premiéra.

A jak si přečtou celé to konfliktní vyjednávání? Před časem jsem četl v nějaké analýze o Donaldu Trumpovi zajímavé vysvětlení toho, proč mu jeho pevní příznivci tolerují všechny jeho fauly, sprosťárny, lži a jiné ubohosti. Protože, cituji po paměti, „Oni vidí, že je nemůže zradit, i kdyby chtěl“. Jak tomu rozumět? Tito jeho voliči, označovaní zkratkou jako populističtí, jsou přesvědčeni, že establishment na ně vždycky nějak vyzraje a oškubá je, že věci zařídí tak, aby to bylo dobré pro ně a špatné pro obyčejné lidi. A to, že mnozí politici už jim slibovali, jak s tou samolibou partou ve Washingtonu zatočí, a pak nechali vše při starém, si vysvětlují tlakem prostředí. Tím, že ten jejich kongresman chce dobře vycházet s establishmentem, chce být zván na patřičné akce, zachovat si kariérní potenciál pro dobu po politice a tak dále. Donald Trump svým porušováním norem dělá věci, které ho z toho establishmentu vyřazují. Neodčinitelně. Takže pak není v pokušení rozhodovat v zájmu Wall Street, Hollywoodu, byrokratů, aktivistů a dalších nepřátel na úkor jich, obyčejných voličů. Nic by tím nezískal, protože takového rasistu, fašistu, lháře atd. už mezi sebe establishment nikdy nevezme.

To nutně neznamená, že by to tak skutečně bylo. Ale jako způsob politické signalizace je to docela účinné.

Babiš, byť celou důchodovou skrumáž jistě neplánoval, s ní pracuje podobně. Je ochoten ztrapnit své pobočníky a zároveň ukázat, že ANO není žádná demokratická strana. Je ochoten si hloupě vymýšlet a beznadějně útočit na prezidenta populárnějšího než on. Když je toto všechno ochoten podstoupit kvůli věkové hranici odchodu do důchodu, tak mu asi opravdu můžeme věřit, že ji nezvýší.

To nutně neznamená, že to tak skutečně bude – podívejte se na Slovensko, kde premiér Fico dva dny po prezidentských volbách zvýšil daně. Ale taky to tak může být. Jeden bývalý Babišův spolupracovník jeho vládní plány shrnul tak, že dokud zbývají peníze na obsluhu státního dluhu, bude rozdávat. V každém případě to asi je jako politická signalizace účinné a nějaké „pozvání od hlavy státu se neodmítá“ je proti tomu slabá káva.

×

Podobné články