Evropu kompletně opustil pud sebezáchovy
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
CLEAN INDUSTRIAL DEAL
Evropská unie se chystá představit ambiciózní plán na dekarbonizaci průmyslu, který navazuje na dosavadní Green Deal. Nový Clean Industrial Deal, jehož zveřejně ...
Donald Trump začal po svém nástupu zostra a není pochyb o tom, že to myslí vážně. Což se dalo čekat. Evropa měla přinejmenším možnost se na to připravit, zachovat se pragmaticky a eufemisticky řečeno zase vzlétnout ze svých zelených zregulovaných oblak na zem. Ať je Trump více či méně v některých ohledech určitým způsobem šílený, bude hrát tvrdě, bude „sekat“ a Ameriku svým tlakem na co největší produkci, deregulaci a podporu byznysu ještě o mnoho dál vzdálí Evropě. Ta za předpokladu setrvání ve svém současném nastavení, kdy za nic neuhýbá z kurzu ochrany klimatu na prvním místě (a zdá se, že cíleně praktikuje politiku nerůstu), nemá šanci obstát.
Podíváme-li se na situaci třeba jen prizmatem energetiky a energetické soběstačnosti, je rozdíl obrovský. A nejde o nerostné bohatství, kde je samozřejmě Evropa v nevýhodě. I tady je ale nutné chápat Trumpův logický pragmatismus v tom, že chce maximálně navýšit těžbu ropy a plynu a srazit ceny energií. Ty jsou mimo jiné podstatným důvodem vyšší inflace. I když jsou ceny plynu i elektřiny v USA několikanásobně nižší než v Evropě.
Zároveň si ale Trump uvědomuje i to, že soupeřit s Čínou v rozvoji AI a konkurovat v technologické válce nejde bez toho, aniž by Amerika využívala právě svoje surovinové bohatství, tedy „tekuté zlato“, jak to sám nazval. Datacentra mají stále větší hlad po elektřině a klást klima na první místo není možné. Čína je v rozvoji bezemisních technologií daleko, ovšem nijak se neštítí současně s tím pálit uhlí dle libosti.
Každopádně zpět k Evropě. Ta je na USA nově silně závislá i kvůli dovozu zkapalněného plynu. Ten je samozřejmě dražší už z důvodu samotné technologie, kdy kvůli několikeré přeměně skupenství rostou náklady. Jenže Evropa má plyn dražší i z důvodu toho, že si ho zdražuje různými přirážkami a daněmi. A od ceny plynu se odvíjí cena elektřiny, která je kvůli růstu regulované složky a potřebě investic do přenosu kvůli OZE také mnohem vyšší. A nad vším je samozřejmě systém umělého zdražování za pomoci emisních povolenek.
Vzhledem k navýšení těžby ropy a plynu budou potřebovat američtí těžaři větší odbytiště. I proto Trump tlačí na Evropu s tím, aby odebírala více těchto surovin, a slibuje, že pak na ni neuvalí cla. Chtěl by, aby evropští obchodníci uzavírali s „jeho“ těžaři dlouhodobé kontrakty. A i když bude vždy záležet na ceně (a levnější ruská alternativa už není), Evropa ví, že i tady vzhledem k vyhrožování cly tahá za kratší konec.
Trump slíbil, že ukončí Green Deal, tedy ten americký, kterým je myšlena Bidenova klimatická politika. Jenomže on ukončí i ten evropský. Evropa si nemůže dovolit zůstat ve svém pomatení sama. Odstoupení USA od klimatické dohody může být jen symbolikou, ovšem vzhledem k tomu, že USA jsou po Číně druhým největším producentem emisí a určují z pohledu investorů globální nastavení udržitelné politiky, je to dost podstatná věc.
Reakce Evropy je zatím nepochopitelná. Šéfka Evropské komise ve svém projevu v Davosu řekla, že je s Amerikou připravena jednat. A také že se Evropa bude držet svých principů a prosazovat své zájmy a hodnoty. Potud asi v pořádku.
Jenže pak pronesla i věty následující. „Všechny kontinenty se budou muset vypořádat s rostoucí zátěží klimatických změn. Jejich dopady nelze ignorovat. Pařížská dohoda je i nadále největší nadějí lidstva. Evropa nezmění kurz a bude pokračovat ve spolupráci se všemi národy, které chtějí zastavit globální oteplování.“ Těžko říct, jestli je víc děsivé, nebo k smíchu, že schopnost sebereflexe a pud sebezáchovy jsou na nule.
ROZHOVOR S JAROSLAVEM MÍLEM
ZELENÁ POLITIKA PODLE EU