Miliony lidí musí zaplatit výrazně vyšší daň. Proti vyměření se lze odvolat

Vlastníkům nemovitostí přineslo letošní jaro často značně nepříjemné překvapení. Někde i o pětinásobek vyšší výměr daně z nemovitosti. V řadě případů sice zůstává daň stále v porovnání se zdaněním práce na symbolické výši, jenže i experti, kteří navýšení daně podporují, kritizují její současné nastavení. Zásadně tak dopadne zejména na chudší domácnosti, pro které navýšení i pár tisíc může znamenat značný zásah do rozpočtu. Zaplatit – minimálně pět tisíc z celkové částky – musí už do pátku. V případě pronajímatelů pak podle kritiků navýšení zaplatí zejména nájemníci.

Kolem čtyř milionů poplatníků musí do pátku uhradit daň z nemovitosti nebo alespoň její první splátku, pokud daň přesáhla pět tisíc korun. V letošním roce se jednak výměra daně zvýšila kvůli růstu základního koeficientu o 80 procent, jak stanovil vládní konsolidační balíček, zároveň v některých obcích došlo k růstu výraznějšímu. Současně si totiž radnice zvýšily i svůj místní koeficient. Výnos daně z nemovitosti je stoprocentním příjmem obcí, ve kterých se nemovitost nachází.

Podle Finanční správy místní koeficient využívá zhruba 1100 obcí v Česku, tedy přibližně každá pátá až šestá. Podle lednových statistik si letos nastavilo místní koeficient o 67 obcí víc než v loňském roce. Žádná přitom nevyužila novou možnost nastavit koeficient nižší než jedna, což by daňovou zátěž snížilo.

Daň z nemovitosti se skládá z daně z pozemků a z daně ze staveb a jednotek, jejichž sazby se odvíjejí od charakteru nemovitosti. Daň se poté násobí koeficientem, který je stanovený podle velikosti obce, a případně místním koeficientem, který se může pohybovat v rozmezí 0,5 až pět s přesností na jedno desetinné místo. Pokud si obec žádný místní koeficient nestanoví, počítá se hodnota jedna.

V praxi situace na některých místech vyvolala výrazné skokové zvýšení. Například ve Zlíně došlo ke zvýšení koeficientu po patnácti letech, to v kontextu změn vyústilo ve skokový růst daně o čtyř až pětinásobek. A tak zatímco dosud platili majitelé bytů o velikosti 2+1 daň z nemovitosti průměrně 659 korun, od letoška to je 2241 Kč. V případě bytů 3+1 jde pak o skok ze zhruba 1 100 korun na 3 700, u domů z 1 500 na více než 5 000 korun.

Právě současný systém postavený na koficientech schytává kritiku i od zastánců navyšování daně. „Příjmy českého státu ze zdanění nemovitostí dlouhodobě patří k nejnižším v Evropě a jejich význam v posledních letech klesal. Zastaralý a nesrozumitelný systém, který nedostatečně zohledňuje reálnou hodnotu nemovitostí, zatěžuje především domácnosti v chudších částech obcí s nízkými příjmy a nízkou hodnotou majetku,“ uvádí analytik PAQ Research Jakub Komárek s tím, že chudé domácnosti platí na dani ze svých příjmů až pětinásobek toho, co bohatší. Cestou je podle PAQ Research komplexní reforma, která by navázala daň na reálnou hodnotou nemovitostí. Někteří poukazují na situace, kdy za sídlištní byt na periferii lidé odvádí vyšší daň než za byt v širším centru Prahy.

Podle ekonoma Lukáše Kovandy je hlavní problém v tom, že se mohou dále rozevřít nůžky mezi vlastníky nemovitostí a nájemníky, na které se daňová zátěž přenese skrze nájemné. „Řada vlastníků nemovitostí v Česku se navíc z důvodu na evropské poměry citelně nadprůměrného podílu, zhruba osmdesátiprocentního, vlastnického bydlení rekrutuje z řad třeba nižších středních vrstev nebo vrstev vyloženě chudobných z hlediska výše jejich pravidelného příjmu. Takže zvýšení daně z nemovitostí vedle zmíněné třídy nájemníků nepříznivé zasahuje ty relativně chudé vlastníky nemovitostí. Například starobní důchodce, kteří svoji nemovitost, v níž dožívají, získali ,za hubičku‘ třeba během vlny privatizací bytového fondu nebo díky restitucím v 90. letech minulého století,“ uvedl Kovanda pro Týdeník Echo.

Podle něj tak výrazně zvýšená daň dolehne zejména na důchodce či na mladé rodiny s dětmi. Kovanda také kritizuje, že zvyšování daně z nemovitosti je v rozporu s předvolebními sliby vládní koalice Spolu i dřívějšími deklaracemi vládních politiků, že je pro ně jakékoliv zvyšování daní tabu.

Proti výměře daně se lze do 30 dní od doručení odvolat. „Je tak třeba učinit u správce daně, který napadené rozhodnutí vydal, přičemž odvolání nemá odkladný účinek. Nejdříve bych nicméně doporučoval se s místně příslušným správcem daně spojit a případný nesoulad si s ním v dobrém úmyslu vyjasnit. Často se totiž může jednat o banální věc, která se rychle vysvětlí či napraví,“ uvedl daňový poradce z kanceláře Rödl & Partner Petr Koubovský.

Daň z nemovitosti letos doznala i další změny kromě zvýšení základního koeficientu. Upravila se i pravidla vykazování garáží nebo obytných místností určených pro pronájem turistům, což v lednu znamenalo pro víc lidí povinnost odevzdat daňové přiznání. Daň z nemovitosti je splatná do konce května, v případě jejího rozdělení je druhá splátka do konce listopadu. Pokud celková daňová povinnost u jednoho správce daně činí méně než 30 korun, daň se neplatí. Výjimku tvoří spoluvlastnické podíly na pozemcích, ze kterých se daň předepisuje vždy, a to v minimální výši 50 korun. Loni se na dani z nemovitosti vybralo 12,45 miliardy korun.