Volit Zelené může jen šílenec, říká Erich Lobkowicz

Šlechtic usídlený v krásném renesančním zámku mezi Mnichovem a Alpami, muž v kožených kalhotách s padacím mostem, který Příbram vyslovuje Pšíbram – a přesto také, jak zdůrazňuje, syn „českého nacionalisty“. Rozhovor s princem Erichem Lobkowiczem byl dvojsečný. Mluvili jsme jak o politice, která ve střední Evropě právě vede k viditelnému úpadku ekonomiky, tak o historii Lobkowiczů a šlechty vůbec jak v Čechách, tak ve střední Evropě. A také o tom, jak příslušník bývalé elity vidí příslušníky elity nastupující.

Pane Lobkowiczi, provozujete zámek, zemědělské podniky, restaurace, pivovar, golfový klub. Jste typická rodinná firma, o jakých se vždycky říkalo, že jsou páteří německé ekonomiky. Jsou jí pořád?

Ale jistě. Kdo chce pochopit německou ekonomiku, měl by asi vědět, že Německo je hospodářsky organizované jinak než velká většina ostatních zemí Evropy. Máme tu jen asi 30 skutečně velkých koncernů. A k nim jen asi sto firem s celkovým obratem nad jednu miliardu eur. Pak je tu kolem 2500 firem, které tvoří takzvaný Mittelstand (menší a středně velké firmy – pozn. red.). Velkou většinu z nich tvoří firmy rodinné. A do hry vstupuje speciální finanční systém, který mimo Německo moc nenajdete a který je těmto rodinným firmám uzpůsobený: spořitelny a družstevní banky zvané raiffeisenky či volksbanky. Dohromady jsou spořitelny a družstevní banky velké zhruba jako celý sektor obchodního bankovnictví. Jejich úkolem je ve svém regionu, ve svém koutě Německa, finančně doprovázet místní firmy. Ve Španělsku, ve Francii, v Anglii, v Holandsku to mají úplně jinak, tam ekonomice dominují obří banky. U nás má naopak typická spořitelna kapitál řekněme tří miliard eur, což jsou na poměry bankovního světa malé peníze. Ale pro potřeby místní ekonomiky je to tak akorát. Ta souhra mezi finančním systémem a rodinnými firmami byla a je jedním z klíčových faktorů pro hospodářskou sílu Německa.

Proč by to měla být vaše konkurenční výhoda?

Taková spořitelna nemusí držet příliš cizího kapitálu. Její zaměstnanci důvěrně znají své zákazníky. Naopak když máte skvělý podnikatelský nápad ve Francii, stane se vám, že nenajdete nikoho, kdo by vám půjčil. V Anglii totéž, byť se to v poslední době s nástupem startupové scény trochu zlepšilo. Ale v Anglii lidé stejně zakládají start-upy s úmyslem rychle je prodat a chodit střílet bažanty, aby byli počítáni k vyšší třídě. To byste v Německu nenašel. Tady zakladatel firmy touží po tom, aby ji po něm jednou převzaly jeho děti. Bydlí na venkově, angažuje se u hasičů, v různých spolcích, je hrdý na to, že v kraji vytvořil x pracovních míst. A to je, myslím, skutečně velká komparativní výhoda Německa. Typicky i velmi bohatý podnikatel má dodnes v podstatě stejný životní styl jako jeho zaměstnanci. Nanejvýš má trochu větší motorku, ale auto bude mít stejné. Chodí ve stejné kožené bundě jako tady sedláci z hor. V neděli spolu všichni kráčejí ke mši.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.

xxxx