Pozapomenutá Greta Thunbergová

KOMENTÁŘ

Pozapomenutá Greta Thunbergová
Greta Thunbergová v době své největší mediální "slávy". Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Propalestinské demonstrace na výročí sedmého října v Berlíně se účastnila také dříve velmi populární švédská aktivistka Greta Thunbergová. Nechala se slyšet, že nemůže najít slova, jimiž by vyjádřila svoje znechucení nad tím, jak se německá policie chová k „mírumilovným propalestinským demonstrantům“. Není to její první vystoupení tohoto typu, párkrát už byla při protiizraelských protestech různého stupně mírumilovnosti i zatčena.

Světová média to zaznamenávají, ale nevnímají to jako součást koloritu doby, jako významnou událost, která se dotkla významné světové osobnosti. Docela změna oproti ne až tak dávným časům, kdy byla Thunbergová vnímána jako globální ikona a její slova a akce byly amplifikovány po celém světě. Její projev se přitom nijak zásadně nezměnil – pobouřením se třesoucí hlas, poselství založené na rozhněvaném morálním absolutismu (jeho „morálnost“ je jistě sporná, to je ale na jinou debatu). Těch pět šest let od časů její největší slávy přitom není moc dlouhá doba. Stalo se něco? Udělala něco špatně?

 

Vlastně nic. Jenom kdysi ve veřejném prostoru hrála nějakou roli, ztratila pro ni ale „kvalifikační předpoklady“. Jinými slovy vyrostla a ve svých jednadvaceti na ni je už moc stará. Ta role totiž bylo dítě, které autoritou své nevinnosti staví do latě pokrytecké světové lídry, kteří je chtějí připravit o budoucnost a  – slovy Grety Thunbergové – mu ukradli dětství. V duchu téhle legendy o Gretě byla dospívající aktivistka jakýmsi ztělesněným svědomím planety, jejíž slova je potřeba přijímat s odpovídající úctou a rozebírat s vážností, každý její počin i výrok má přece velikou symbolickou váhu. Její příběh, který začínal fotkou osamělé a velmi dětsky vyhlížející dívky, která tváří v tvář netečnému světu odhodlaně vyjadřuje svoje poselství, dospěl k setkáním s nedůležitějšími lidmi světa a do čela hnutí tisíců dalších podobně nevinných a o budoucnost okradených... V něčem to mohlo připomínat étos dávných dětských křižáckých výprav, jejichž zázračnou zbraní také měla být dětská nevinnost. Ovšem s tím rozdílem, že o těch dávných kruciátách není jasné, zda k nim vůbec došlo – a pokud ano, tak jak vypadaly. Dnes už ale Greta jako dítě nevypadá, pro tuhle roli se nehodí, hnutí, o jehož světodějnosti byl před pár roky kdekdo přesvědčen, spíš vyšumělo.

Ústup Grety Thunbergové ze slávy může těšit lidi, kteří kult kolem ní vnímali kriticky, část z nich to dávala najevo hodně nevybíravě a buransky. To uspokojení může navíc být v něčem krátkozraké. Vznik i krátké trvání toho kultu je charakteristickým projevem ekonomiky pozornosti a kultury narcismu, v níž žijí a jejíž hodnoty z velké části sdílejí lidé na obou stranách různých dnešních rozdělení. Nutně vzniknou a vznikají nové groteskní kulty, parazitující na lidské potřebě smyslu. Podobně jako vnitřně rozporná pokrokářská „omnikauza“ (soubor postojů k mnoha třeba i nesouvisejícím problémům, který je v daném prostředí jaksi neformálně závazný) se ustaluje i protichůdný a smysl postrádající kodex správných postojů na druhém břehu. Nechci tady hlásat nějakou povznesenou ekvivalenci ve smyslu všichni jsou stejní, resp. stejně hloupí. Věřím ale, že bez vykročení z mezí kultury, která dnešní veřejnou debatu i společenský život na všech stranách definuje, žádná smysluplná změna nastat nemůže.

 

×

Podobné články