„To nezvládneme“

Název tohoto editorialu není předvídatelné a mnohokrát vyjádřené převrácení hesla „Wir schaffen das“ někdejší kancléřky Angely Merkelové poté, co otevřela hranice uprchlíkům. Větu, která v originále zněla „Das werden wir nicht beherrschen“ a jejíž doslovný překlad by byl „Nad tím ztratíme kontrolu“, prý pronesl předseda CSU Horst Seehofer v telefonickém rozhovoru s tehdejší kancléřkou v září 2015. Byl to komentář k otevřeným hranicím.

Dnes jeho slova znějí prorocky. Nárůst kriminality v souvislosti s migrací je doložený a dnes už i v médiích reflektovaný. V tisku se lze třeba seznámit se slovy berlínské policejní prezidentky Barbary Slowik Meiselové. Ta poznamenala, že kriminalita ve městě je „mladá, mužská a není německá“. To je nepřekvapivé. Většina migrantů je jistě mírumilovná, avšak v případě velkého množství lidí může i menšina působit problémy. Jiná věc je, jak úřady nárůst kriminality zvládají; a zde je třeba říct – jak popisuji ve svém článku v tomto čísle (Týdeník Echo vyjde 6. února) –, že nezvládají. Ke kritice německé azylové politiky se stále častěji připojují i lidé s migračním pozadím. Stěžují si na nefunkční azylovou politiku, která dopadá i na ně a zabraňuje jim i jejich dětem v integraci.

Na pozadí dramatické situace zaujme zdánlivý detail. Zelený ministr hospodářství, mimochodem doktor filozofie, Robert Habeck podal trestní oznámení na důchodce, který vytvořil mem z politikovy fotografie a reklamy kosmetické značky Schwarzkopf. Důchodce převzal vizuál Schwarzkopfu, jméno firmy však upravil na Schwachkopf, což znamená pitomec. Habeck podal trestní oznámení a u dotyčného následovala domovní prohlídka. Když se kauza dostala na veřejnost, politik se bránil tím, že onen důchodce dlouhodobě podněcoval k nenávisti. Muž, který žije s třiatřicetiletou dcerou trpící Downovým syndromem, přiznává, že na internetu tráví spoustu času. Popírá však, že by podněcoval k nenávisti, a sám se také ohradil trestním oznámením.

Zdánlivě nesouvisející okolnosti se v Německu leckomu spojily, zvlášť po útoku v Aschaffenburgu, kde mimo jiné zemřel dvouletý chlapec. Kdo byl pachatel? Afghánský muž, který se dlouhodobě choval násilně, byl zapojen do drogového obchodu, patrně psychicky nemocný, a navíc neměl od 11. ledna 2025 v Německu co pohledávat. Je otázka, jestli úřady neměly udělat domovní prohlídku spíš zde. Dodejme, že důchodce pocházel z Bavorska, kde pobýval i Afghánec.

Když orgány tvrdý zásah vůči důchodci vysvětlovaly i jinými nenávistnými řečmi, věci nepomohly. Právě míra, v jaké se policie, politici a akademici zaměřují na to, jak se mluví a co se děje na sociálních sítích, je ve světle toho, co se děje jinak, zarážející. Dodejme, že nikdy dřív nebylo v Německu stíháno tolik lidí za „pouhá“ slova, za verbální trestné činy.

Asi nejde jen o slova, čímž jsme zpět u Angely Merkelové a jejího přímo dějinotvorného prohlášení Wir schaffen das. Byla za ním i idea, patrně upřímná víra, že je třeba držet se hodnot solidarity. Až na to, že v Německu se mezitím začínají obávat i hosté. Dodejme, že mezi oběťmi posledního atentátu byl chlapec marockého původu a těžce raněna byla malá Syřanka.

Kromě úvah na téma dezinformace nebo hate speech člověk nejen v německých médiích hojně naráží na teze o absenci hodnot a vizí. Byla bych v této věci opatrná. Německá politika, intelektuálové i média mají hodnot spoustu. Ostatně jsou živé i v jiné otázce současnosti, v klimatické politice. Problém nejsou ty ideály samy, ale to, když se jimi necháme oklamat a odmítáme pro samé vize vidět realitu. A slovem „realita“ nemyslím nic filozofického. Je to základní struktura byrokratická, bytová, vzdělávací, zdravotní. Tu bude třeba respektovat. Navíc je zjevné, že hezká slova bez opory ve skutečnosti vypouštějí přesně ty duchy, které měla umlčet.