Houby, les a klima. Stanou se z mykologů revolucionáři?

Jakési pomyslné nůžky se rozevírají nejenom mezi chudými a bohatými regiony či generacemi, ale také v lese. Týká se to hub, stromů, zvířat i pocitu národní identity, neboť etnologové už dávno rozdělili evropské národy na mykofobní a mykofilní a není nutné připomínat, že aspoň podle statistik mezi nejvíc mykofilní národy světa patří Poláci, Slováci a Češi. Ejhle, asi toho máme společného víc, než jsme si mysleli. Ale můžeme se také ptát, zda bez hub a některých stromů také nepřijdeme o část národní duše.

Mykofobie nerovnoměrně vzrůstá směrem na západ a severozápad, ale dějí se i velké mentální změny, protože obliba sbírání hub roste v dřív opatrném Švédsku. Přitom zůstává stabilní v neobvyklém středozemním mykofilním centru na Sardinii. Australané si od hub udržují mnohem větší odstup než Novozélanďané a Norové se učí vyhýbat se stále vzácnějším jarním druhům a soustřeďují se na jistější pozdní podzim. Ono se totiž nedá dost dobře říct, co s některým z asi dvou milionů druhů hub udělá změna klimatu.

Prakticky všechny houby jsou citlivé na vlhkost, většina na teplotu, na stav lesních půd a přítomnost rostlin či jiných hub. Ale tohle všechno se poměrně rychle místo od místa mění, takže třeba Američané si zvykají na periodické pulzy dříve vzácných hub, jako jsou jedovaté muchomůrky. Najednou jich může být tolik, že člověk nemá kam vstoupit a cítí, jako by les ovládla nějaká čarodějná síla.

Zdá se, že s běžnými, něžně kvetoucími bylinkami může zacházet prakticky každý, ale že houby jsou na zacházení složitější a záludnější, vyžadují hlubší znalosti a velký respekt.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.