Anarchie v Británii. Za nepokoji je nezvládnutá asimilace i politika dvojího metru

Jaké jsou příčiny nedávných nepokojů ve Velké Británii? Nelze nad nimi mávnout rukou s tím, že Britové se prostě rádi perou. Jsou totiž jasným důsledkem nezvládnuté asimilační a multikulturní politiky, píše Ondřej Šmigol v novém vydání Týdeníku Echo. „Přelomem byla zvlášť vláda Tonyho Blaira, která liberalizovala imigrační politiku. Británie na nějakou asimilaci nově příchozích rezignovala a v podstatě zvolila osmanský systém millet, kdy každá náboženská komunita fungovala samosprávně,“ dodává. Místo asimilace tak v Británii sílí sektářství.

„Největší tabu dneška je rasismus. Kulturu oběti musí nahradit kultura odolnosti“. Tento rozhovor pořídil Martin Weiss v Londýně ještě před vraždami v Southportu 29. července. Vlna násilných protestů, již vyprovokovaly, pozornost upřená na původ vraha, na to, jak oficiální Británie reaguje na tyto protesty ve srovnání s protesty jinými – o tom všem se lépe uvažuje ve světle myšlenek kanadského, v Británii působícího politologa Erica Kaufmanna.

Konec bipolárního světa. Proč to dopadlo „docela naopak“? Názor, že Západ jako vítěz studené války má právo jednat s Ruskem jako s poraženou zemí, jsem vždy považoval za kontraproduktivní povýšenost, píše v eseji Václav Bělohradský.

Houby, les a klima. Stanou se z mykologů revolucionáři? Jakési pomyslné nůžky se rozevírají nejenom mezi chudými a bohatými regiony či generacemi, ale také v lese. Týká se to hub, stromů, zvířat i pocitu národní identity, neboť etnologové už dávno rozdělili evropské národy na mykofobní a mykofilní a není nutné připomínat, že aspoň podle statistik mezi nejvíc mykofilní národy světa patří Poláci, Slováci a Češi. Ejhle, asi toho máme společného víc, než jsme si mysleli. Ale můžeme se také ptát, zda bez hub a některých stromů také nepřijdeme o část národní duše. Více v eseji Václava Cílka.

Smrt hudby v digitálním věku. „Umělá inteligence dobrý song neudělá“. Co dnes umělci musejí dělat, aby se jim vůbec vyplatilo vydávat desky? Jsou kapely živy už jen z koncertů? Nejsme my, posluchači, jen obětí algoritmů, které nám říkají, co máme poslouchat? A je hudební kritika definitivně mrtvá? Pozvání do speciálního letního Salonu Echa, který se odehrál na hudebním festivalu Krásný ztráty v malebných Všeticích, přijali: zpěvák a skladatel Michal Prokop, hudební promotér David Gaydečka a stále ještě mladí muzikanti Andy Čermák (Andy Cermak, Sunflower Caravan) a David Havas (Eden in Leden). Debatu vedl Jakub Peřina.

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.