Proč by škola neměla mít „svůj hlas“

KOMENTÁŘ

Proč by škola neměla mít „svůj hlas“
Škola jako instituce by se ale neměla ztotožňovat se slogany jedné či druhé strany, bez ohledu na to, jak velká část akademické obce je sdílí. Když už nic jiného, je to tak ohleduplnější vůči menšinám nesdílejících, píše Ondřej Štindl. Foto: Jan Křovák
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Mezi slova velice často užívaná v soudobém diskurzu patří také podstatné jméno hlas. Přikládá se mu značný význam, je potřeba najít svůj hlas, dát někomu hlas (ve smyslu nechat ho, aby se autenticky projevil), mít hlas a říct jím to svoje. Neprojevení může být důsledkem útisku nebo znakem selhání (hlas měl, nic jím neřekl, stanovisko nezaujal).

Je proto neobvyklé, když světově významná instituce dá najevo, že svůj hlas bude užívat v omezenější míře, než bylo zvykem. Tou institucí je americká Harvardova univerzita, dle různých tabulek ta nejprestižnější vysoká škola na světě. Harvard Corporation, jež ji řídí (není to ale v pravém smyslu slova korporace), nechala vypracovat zprávu o „institucionálním hlasu“ školy, dokument doporučuje, aby byl užíván střídměji, než bylo dosud zvykem.

 

Škola a její vedoucí představitelé by neměli zaujímat stanovisko k veřejným záležitostem, které se bezprostředně nedotýkají základního poslání univerzity. „Pokud univerzita zaujme stanovisko k záležitosti, která se jejího základního poslání netýká (...), může pak pro některé členy komunity být obtížnější vyjádřit své názory, pokud se od oficiálního stanoviska školy liší.“ Škola navíc může být tlačena různými názorovými skupinami, aby ke stejné věci vydávala prohlášení vycházející z pohledů různých stran nějakého sporu, a tak dále a tak podobně.

Zní to jako podružná věc úředního charakteru, je ale docela důležitá. Odporuje představě univerzity jako angažované instituce, která má dávat najevo, že stojí na „správné straně historie“. Ta v západním a především anglosaském světě silně převládala. Mění to ale zkušenost s propalestinskými aktivisty, kteří na některých školách okupují nebo okupovali veřejná prostranství a bránili v přístupu do veřejných prostor lidem s – dle jejich názoru – nesprávnými názory anebo, ještě hůře, nesprávným etnickým původem. To vše ve svatém přesvědčení, že na to mají nezadatelné právo. Od loňského sedmého října vydal Harvard k válce na Blízkém východě několik prohlášení, k ničemu to zjevně nebylo.

České vysoké školy čas od času zaujímají stanoviska k významným světovým událostem, nemůžu říct, že by mi to dřív vadilo, přiznávám také, že to často byla stanoviska blízká těm mým. Postupem doby jsem ale změnil názor. Podobně jako autoři zprávy z Harvardu jsem došel k názoru, že mlčení školy jako instituce je důležité pro to, aby výměna názorů uvnitř školy byla svobodná a neomezovaná. Aby studenti i učitelé na školní půdě mohli debatovat skutečně volně a třeba i vášnivě, je lepší, když škola jako instituce zůstane zticha, nezanáší debatu tím, že na ni vrhne stín nějaké oficiální linie. Jiného názoru je akademický senát pražské FAMU, který minulý týden přijal následující usnesení: „AS FAMU se ztotožňuje s iniciativou studentstva FAMU o vyvěšení banneru nebo vlajky ,Ceasefire Now‘ na Lažanský palác vyzývající k ukončení bojů v Pásmu Gazy, které si za poslední měsíce vyžádaly mnoho civilních obětí a znemožnily dostatečnou humanitární pomoc v zasažené oblasti. Současně vyzývá k okamžitému propuštění všech rukojmí. A vyzýváme také ostatní senáty AMU, aby se k této výzvě připojily.“

Myslím, že by vedení školy téhle výzvě nemělo vycházet vstříc, byť je na dnešní poměry formulovaná vlastně zdrženlivě (i když na škole, kde se pracuje také se slovem, by jeden očekával schopnost vyjadřovat se méně neobratně). Ne proto, že by výzvy k příměří v Gaze na akademické půdě neměly zaznívat, že by se na akademické půdě neměly vést spory o politiku a neměla zaujímat stanoviska k ní. Škola jako instituce by se ale neměla ztotožňovat se slogany jedné či druhé strany, bez ohledu na to, jak velká část akademické obce je sdílí. Když už nic jiného, je to tak ohleduplnější vůči menšinám nesdílejících, což je snad argument, na který by i dnešní studentstvo mohlo slyšet.

×

Podobné články