Pravda o historii USA. Režisér Oppenheimera je reakcionář

Kdy slavíme svátek kapitalismu? Kupodivu právě v těchto týdnech, a to v podobě dvojpremiéry filmů Oppenheimer a Barbie. Filmoví novináři žijí ve více či méně pohodlné symbióze s filmovým průmyslem, takže dojem, že ten či onen film bude událost, vytvářejí rutinně. Ale tentokrát si nevymýšleli.

Jestliže Barbie láme rekordy v tržbách, Oppenheimer zase přivádí do akce davy amatérských expertů na jadernou fyziku a studenou válku. Okouzlení se nevyhýbá ani novinářům a influencerům, kteří jsou jinak na stráži před vlivem korporátního kapitalismu. Nezapomeňme, že tento zážitek nám servírují mamutí konglomeráty Comcast a Warner Bros. Discovery, jež dohromady vlastní pomalu polovinu mediálních a herních značek, na které si vzpomenete. Barbie je majetek firmy Mattel, pátého největšího výrobce hraček na světě. Na jeden mediální cyklus bylo uzavřeno příměří v boji proti kapitalismu a korporátní vlk ulehl s alternativním beránkem. Hollywood tohle triumfální příměří potřebuje; nezažívá teď svá nejlepší léta.

Oba filmy úspěšného dvojprogramu jsou diametrálně odlišné a obracející se k takřka komplementárním diváctvům. Takže jen poznamenejme, že Barbie měla smíšené recenze a nadále se budeme věnovat Oppenheimerovi.

Christopher Nolan je jeden z nejvýraznějších současných režisérů, jedna z těch výjimek, na jejichž jméno lidé dnes přijdou do kina. „Lidé pracující ve filmové distribuci vám řeknou, že jediní režiséři, kteří mají výrazný efekt u velkých filmů, jsou Nolan a Tarantino,“ napsal filmový kritik Sonny Bunch. „Andersonové,“ tedy Wes a Paul Thomas, „mají své artové publikum, Villeneuve nikdy nezískal pravidelné publikum. I Spielberg je už na ústupu.“ Nolan tedy reprezentuje současný film v dobrém i ve zlém.

Oppenheimerův příběh se dotýká hned několika témat, o nichž v Americe historická a společenská debata vlastně nikdy neskončila – morálnost vývoje jaderné zbraně a jejího použití proti Japonsku, komunistický vliv a boj s ním za studené války. Na všechna tato témata existuje standardní liberální názor, s nímž vzdělaní Američané několika generací vyrůstali: vývoj jaderné zbraně problematický, její použití problematické, idealistický příklon ke komunismu pochopitelný, antikomunistický „hon na čarodějnice“ špatný, ti, kdo si podrželi svou komunistickou víru, nevinné oběti. Nolanova síla je v tom, že všechna tato témata pojímá ne snad naruby, ale maximálně střídmě, zdrženlivě.

Celý text Martina Weisse si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.