Dva otcové a žádná matka. Vědcům se podařil průlom v reprodukci

Japonským vědcům se podařilo v laboratoři odchovat zdravá myší mláďata, která mají geneticky dva biologické otce a žádnou biologickou matku. Podle deníku The Times to může znamenat průlom na poli reprodukční medicíny, kde by taková metoda mohla zaručit, že by dva gayové mohli mít společného potomka, který by byl biologickým dítětem jich obou. Nový objev ale může pomoci i při léčbě ženské neplodnosti.

Tým biologa Kacuhika Hajašiho z univerzity ve Fukuoce našel způsob, jak přeměnit samčí buňky v samičí pohlavní buňky – vajíčka. „Je to poprvé, co se podařilo vytvořit odolné samičí oocyty ze samčích buněk,“ řekl vědec na londýnské konferenci věnované genovému inženýrství.

Odborníci dospěli k vytvoření samičích pohlavních buněk z těch samčích tak, že nejprve vytvořili ze samčí kožní buňky kmenovou buňku. Ta ale stále disponovala samčími chromozomy XY, a nemohla se tedy stát vajíčkem s chromozomy XX. Japonský tým ale dokázal chromozom Y odstranit a nahradit do chromozomem X. Tento přístup by mohl přispět i k léčbě některých typů ženské neplodnosti, například Turnerova syndromu, který způsobují chromozomální abnormality.

Hajaši se chce nyní zaměřit na další výzkum, v němž by použil lidské buňky. „Nevím, zda je bude možné využít pro reprodukci. Není to jen otázka vědecká, ale také společenská,“ řekl. Také buněčný biolog Dusco Ilic z londýnské univerzity King’s College upozornil, že cesta k dalšímu využití tohoto objevu může být trnitá – a to jak z technických, tak z etických důvodů.

Podle listu France24 to Hajaši oznámil 8. března na třetím mezinárodním summitu o úpravě lidského genomu v Institutu Francise Cricka v Londýně, což vyvolalo vlnu nadšení a spekulací o důsledcích tohoto objevu pro budoucnost lidské reprodukce.

Výsledky studie byly předloženy k publikaci ve vědeckém časopise „Nature“. Pokud se potvrdí, budou znamenat „malou revoluci“, uvedl Nitzan Gonen, vedoucí laboratoře pro určování pohlaví na izraelské Bar-Ilanově univerzitě v Tel Avivu.

Biologové a genetici se o tento úspěch snaží již více než deset let a doufají, že se jim podaří vyvinout nové způsoby léčby těžkých forem neplodnosti nebo dokonce umožnit vznik embryí s jedním rodičem.

Objev v Japonsku také zvyšuje vyhlídky na to, že páry stejného pohlaví budou moci mít v budoucnu společné biologické dítě, ačkoli odborníci varují, že před skokem z laboratoře na kliniku zbývá ještě řada překážek.

Otcovo vejce

Hajašiho týmu se podařilo přeprogramovat buňky myších samců tak, že ztratily chromozom Y – samčí znak – a vyvinul se u nich druhý chromozom X, který zajišťuje ženský příspěvek XX.

„Některé kmenové buňky spontánně ztrácejí chromozom Y, zatímco jiné mohou získat druhý chromozom X v důsledku malformací nebo chyb, které se vědci snaží stimulovat přidáním určité molekuly,“ vysvětlil Gonen.

Vzniklá vajíčka pak byla oplodněna myšími spermiemi a přenesena do dělohy náhradních myších samic.

Tato technika se sice stále opírá o náhradní myší samice, „ale to jen proto, že vědci zatím nevyvinuli umělou dělohu, která by dokázala zajistit správný vývoj embryí v laboratoři,“ uvedl Robin Lovell-Badge, biolog a genetik z Institutu Francise Cricka.

Na rozdíl od obou otců nemá náhradní matka s myšími embryi žádné genetické spojení.

Nízká úspěšnost

Lovell-Badge upozornil, že ačkoli je přístup japonského týmu „slibný a velmi zajímavý“, má stále řadu omezení.

Podle vlastního přiznání Hajašijo má tato technika nízkou úspěšnost, neboť ze 630 embryí implantovaných do myší samice se narodilo pouze sedm myší – ačkoli všech sedm myších mláďat se vyvinulo ve zdravé a plodné potomky.

„Produkce gamet (samčích nebo samičích pohlavních buněk) je velmi dlouhý a složitý proces. Nevíme, jak jej dokonale zopakovat in vitro,“ řekl Gonen.

Podle Lovell-Badgeové jsou navíc „vajíčka vytvořená v laboratoři touto metodou méně kvalitní než ta, která vznikají přirozeně“, což vede k nízkému počtu životaschopných embryí.

Oba odborníci se shodli na tom, že tato technika má k využití u lidí ještě daleko, a uvedli řadu překážek.

„Technologie použitá v tomto případě k přeměně samčí myší kmenové buňky na oocyt nebyla dosud zvládnuta pro člověka,“ uvedl Lovell-Badge a dodal, že tento proces by také trval mnohem déle.

„Integrita vzorků by musela být v laboratořích uchována po mnohem delší dobu, čímž by se zvýšilo riziko nehod,“ dodal a poukázal na „technickou výzvu zcela jiného rozsahu“.