Čína je větší energetické riziko než Rusko, v solárech či bateriích nemá konkurenci, míní experti

Navzdory loňské krizi způsobené ruskou agresí na Ukrajině leží větší riziko z hlediska budoucnosti evropské energetiky v Číně. Kromě vlastnictví nalezišť klíčových surovin je i technologicky o deset let dále než Evropa. Pekingu pomáhá i „flexibilnější přístup“ k ekologickým standardům. Závislost Evropy na Číně se podle odborníků v některých oblastech pohybuje až na 95 procentech.

Expert na energetickou bezpečnost Martin Jirušek z Masarykovy univerzity v Brně uvedl, že probíhající válka na Ukrajině znamenala pro evropskou energetiku obrovský úspěch. „Při začátku války byla závislost EU na ruském plynu téměř 50 procent, nyní spadla pod dvacet procent. Je to obrovský úspěch, neměli bychom ho schazovat. Ruský plyn dovážený plynovody a další projekty jsou mrtvé,“ uvedl Jirušek na konferenci Energetická bezpečnost v kontextu ruské agrese. „Rusko udělalo Evropě útokem na Ukrajinu obrovskou službu, protože nám dalo najevo, že s ním nemáme počítat,“ dodal Jirušek s tím, že energetika jako nástroj vydírání má nevýhodu v tom, že jakmile ji jednou použijete, už všichni vědí, že „ji třímáte v ruce a nikdo už vám nikdy nebude věřit“.

Analytik skupiny Amper František Marčík řekl, že energetika byla jedním z hlavních instrumentů Kremlu, jakým způsobem může tlačit na své protivníky a soupeře. „Nyní už nemá (Kreml) tak silné prostředky, jaké měl ještě v minulém roce. Evropa ukázala, že umí být jednotná a odolná. Myslím si, že se ale pokusí o další kroky. Jeden možný způsob je určitá sabotáž evropské infrastruktury, jak naznačila holandská kontrarozvědka,“ řekl Marčík.

Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky Michaela Čepelky si Evropa uvědomila, jak velká hrozby na trhu s energiemi jsou. Na semináři vystoupil s tím názorem, že společnost Gazprom je jako firma s globálním významem mrtvá. „Zbývají jí trhy jako je Čína, Indie a také její domácí trh, kde ale bude tratit. Gazprom si tu situaci určitě neužívá,“ domnívá se Čepelka.

Martin Jirušek k tomu dodal, že hlavní problém je, že navzdory různým gestům ze strany Číny a dalších zemí vůči Rusku, jsou tyto státy „naprosto nesentimentální“ a dokážou si vyjednat velké slevy, protože vědí, že Rusko nemá o mnoho více možností. „A to je samozřejmě obrovská rána pro ruský rozpočet,“ řekl Jirušek s tím, že Rusko nemá dostatečnou infrastrukturu, aby dokázalo-plyn, který byl určený pro Evropu přesměrovat do Číny.

Tři čtvrtiny nerostných surovin má Čína

Právě Čína je přitom podle expertů daleko větším nebezpečím pro budoucnost energetiky než Rusko. I USA podle nich označují za největšího vyzyvatele právě Peking. Podle Marčíka vyrábí Čína asi 80 procent solárních technologií, nejen panely, ale i další i komponenty. „Ty umí velmi dobře dodávat za bezkonkurenčně nízké ceny. Máme tam velkou dodavatelskou závislost. Problém začíná už ve vlastních materiálech,“ uvedl Marčík s tím, že Čína se dokázala velmi dobře dívat dopředu a už zhruba před 10 lety elektrifikovala dopravu a je největším producentem elektromobilů a baterií ve světě.

Marčík dodal, že z toho důvodu čínské firmy skoupily řadu klíčových dolů v Africe a v jihovýchodní Asii. „Evropská unie si to do jisté míry začíná uvědomovat. V Evropě jsou vidět snahy vrátit produkci solárních technologií, ale Čína je obrovským způsobem napřed,“ uvedl Marčík s tím, že ale Evropa musí směřovat k nezávislosti na fosilních palivech. „soběstačnosti budeme schopni dosáhnout jen velmi omezeně,“ doplnil Marčík.

Michael Čepelka upozornil, že je potřeba vnímat, jak reálně trh v Evropě funguje. „Platí, že fungujeme na evropském trhu. Když bude nedostatek některých surovin třeba v Německu, tak se to projeví i v České republice,“ uvedl Čepelka s tím, že Čína se na nikoho ohlížet nemusí. „Čína dominuje díky poměrně levné elektrické energii a flexibilnějšímu pojetí ekologických standardů (Čína je největším znečišťovatelem ovzduší na světě – pozn. red.). V některých oblastech jsme na úrovni závislosti na Číně na 95 procentech,“ potvrzuje Čepelka s tím, že k větší nezávislosti na Pekingu může Evropa dosáhnout například stavbou infrastruktury. „EU si to uvědomuje, ale zatím ta snaha odpoutat se od Číny není ani na papíře,“ doplnil Čepelka.

Marčík ze skupiny Amper poukázal i na levnou pracovní sílu. „Ta je v Číně dána tím, že vyrábí pomocí ujgurské pracovní síly. USA proto několik firem zařadily na seznam firem zakázaných,“ dodal Marčík. Podle Jiruška je potřeba se smířit s tím, že více než tři čtvrtiny zásob nerostného materiálu se nachází v Číně. „Na tom něco změníme jen velice těžko. Sice třeba teď máme významný nález zemin na severu Švédska, ale tam se nedá čekat, že bude spuštěn před rokem 2030. Do konce této dekády se nedočkáme velkého vlastního zdroje,“ řekl Jirušek.

Podle něj dochází ke změnám na světové politické šachovnici. „Začínáme si zvykat na myšlenku, že ne vždy ten trh může pracovat v náš prospěch. Ukázali jsme ale, že se dokážeme předzásobit, ale je potřeba, abychom dokázaly ty technologie ze surovin sami vyrábět buď přímo u nás, nebo někde blíže k nám než v Číně,“ dodal Jirušek.