Podnikatelé postižení lockdownem mohou po státu žádat náhradu škod. Stačí podat žalobu

Nejvyšší soud (NS) novým rozhodnutím otevřel cestu k náhradě škody způsobené krizovými opatřeními v době pandemie koronaviru. Vyhověl dovolání firmy, která musela omezit a pak zcela přerušit maloobchodní prodej potravin. Za období od října 2020 do února 2021 žádala náhradu škody 1,1 milionu korun, což označila za ušlý zisk. O nároku musí znovu rozhodnout Městský soud v Praze. Rozsudek NS je dočasně zpřístupněný na úřední desce. Podniky se ale do soudního řešení náhrady škody spíše nepohrnou, uvedl pro Echo24 restauratér a člen představenstva Asociace malých a středních podniků Luboš Kastner.

V počáteční fázi pandemie, před schválením speciálního pandemického zákona, byla většina opatření, jež měla zastavit šíření viru, založena na krizovém zákoně. Norma říká, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními.

Žalobu pražské firmy, která kvůli omezení maloobchodu nemohla normálně fungovat, ale Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl. Jeho rozhodnutí následně potvrdil odvolací městský soud, podle kterého stát sice odpovídá za škodu, ale za splnění dvou podmínek. Zaprvé, musí jít o individuálně určená krizová opatřená, směřující proti konkrétně vymezené osobě nebo okruhu osob. Zadruhé, škoda musí být způsobena „provedením krizových opatření“. Nestačí tedy, že opatření byla vydána a stanovovala nějaké zákazy či omezení.

„NS dospěl k závěru, že dodatečné podmínky, které odvolací soud pro založení odpovědnosti státu za škodu v daném případě dovodil, nejsou na místě,“ uvedl soudce NS Pavel Simon.

Krizový zákon podle NS počítal s tím, že opatření budou reagovat na mimořádné události velkého rozsahu. Zohledňoval totiž zkušenosti s povodněmi na třetině území státu. „Argumentace nepředvídatelností mimořádné situace spočívající v epidemii silně nakažlivého onemocnění, které postihne celé území státu, není proto namístě,“ stojí v rozsudku NS.

„Vůbec se nedivím, že rozsudek takhle padl a určitě bude nějaké procento podniků, které nyní budou tohoto rozsudku využívat,“ uvedl pro Echo24 restauratér a člen představenstva Asociace malých a středních podniků Luboš Kastner. Podle něj se ale bude jednat o desítky, maximálně stovky podniků. „Právní definice škody je náročná,“ uvedl také Kastner s tím, že aby firmy u soudu uspěly, musely by mít škodu řádně zdokumentovanou a podloženou. „Jako podnikatel v gastronomii, na jakém prostředku tu škodu budete demonstrovat? Na výjezdu z pokladního systému, nebo na počtu zrušených rezervací, to už je samozřejmě hodně individuální,“ dodal.

NS nesouhlasil ani s druhou podmínkou vymezenou městským soudem. „Logikou odvolacího soudu by totiž měl mít právo na náhradu škody ten, kdo postupoval protiprávně, odmítl se krizovým opatřením řídit a muselo proti němu být provedeno například zákrokem policie, zatímco jiný, který postupoval v souladu se zákonem a krizovému opatření se podrobil, by nárok na náhradu škody mít neměl. S takovým výkladem se NS přirozeně nemohl ztotožnit,“ popsal Simon.

Účinky krizových opatření nastaly podle NS okamžikem, který je v každém jednotlivém krizovém opatření uveden jako počátek jeho účinnosti. Jde například o termín, kdy mají obchody zůstat zavřené. Od daného okamžiku získala opatření potenciál způsobit firmě škodu. A právě tento okamžik je zároveň nutné považovat za okamžik „provedení krizových opatření“, uvedl NS.