Pojistka proti opakování Michlovy drahoty. Prezident může ztratit kontrolu nad ČNB

Před rokem jmenoval tehdejší prezident Miloš Zeman novým guvernérem České národní banky jejího dosavadního radního Aleše Michla, pověstného zastánce nezvyšování úrokových sazeb a někdejšího poradce Andreje Babiše. Do poslední chvíle se přitom očekávalo, že Jiřího Rusnoka vystřídá prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Zemanův výběr Michla byl tedy od počátku chápán jako snaha o prudké otočení kormidla v měnové politice. Stopka pro zvyšování úroků v době dvouciferné inflace měla začít nahrávat především dlužníkům, běžným střadatelům rozpouštět úspory a nechat v lidech zakořenit očekávání dlouhodobého zdražování. Vzhledem ke stavu, do jakého se naše cenová stabilita dostala, se opět vážně začíná debatovat o oslabení absolutních pravomocí hlavy státu.

Guvernéra i další členy bankovní rady nyní jmenuje i odvolává prezident, což patří k jeho pravomocím bez nutnosti kontrasignace, tedy spolupodpisu předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, jak stojí ústavě. Tento způsob rozhodování o podobě centrální banky je přitom ojedinělý. Prezident má zcela volnou ruku v tom, jak bude vypadat složení instituce, která řídí měnovou politiku a jejím hlavním úkolem je péče o cenovou stabilitu.

O tom, že se na Pražském hradě debatuje o možné změně ústavy, která by do budoucna podmínila jmenování bankovní rady ČNB souhlasem Senátu, promluvil prezidentův poradce a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) David Marek. Není to přitom nic nového. O zapojení Senátu se uvažovalo už před více než deseti lety, kdy zákonodárci řešili podobu přímé volby prezidenta, a právě to, jak by se měly změnit jeho pravomoci.

Už v roce 2001 dokonce Miloš Zeman, tehdy jako předseda vlády, požadoval aby prezident ke jmenování guvernéra a viceguvernéra potřeboval právě kontrasignaci premiéra. Prezident Václav Havel tehdy guvernérem jmenoval Zdeňka Tůmu a viceguvernérem Luďka Niedermayera.

„Nemáme vlastně žádnou pojistku proti tomu, koho si prezident vybere, a to není úplně nejšťastnější. Diskutujeme takováto témata, abychom měli kvalitní a pojistkami doladěný systém jmenování členů bankovní rady,“ uvedl Marek s tím, že by se nejvíce nabízel právě Senát, jehož souhlasem by bylo prezidentovo rozhodnutí podmíněno. S tím by ovšem musela přijít vláda, která by změnu v Ústavě musela navrhnout. Vzhledem k tomu, že Marek je členem NERVu, lze očekávat, že toto téma vládní ekonomičtí poradci zvednou.

Se zavedením větší pojistky při výběru bankovní rady souhlasí i jediný jestřábí člen bankovní rady Tomáš Holub. Právě ten vytrvale bez podpory svých kolegů pro zvýšení úrokových sazeb hlasoval.

Na posledním měnověpolitickém jednání rady se k Holubovi přidala i Karina Kubelková, když v prvním kole společně hlasovali pro zvýšení sazeb o půl procentního bodu. Nakonec v rámci konsensu ještě s Janem Procházkou ve druhém kole hlasovali pro růst sazeb o čtvrt procentního bodu. Přehlasovali je však nakonec Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait a Jan Kubíček, kteří trvali na ponechání hlavní úrokové sazby na sedmi procentech. I Frait však následně oznámil, že se svým hlasem pro zvýšení úroků váhal. Je tedy možné, že na dalším měnově politickém jednání se přikloní již k druhé straně.

Velkým strašákem současnosti je ukotvení zvýšených inflačních očekávání. Znamená to, že lidé nevěří návratu stabilních cen, akceptují zdražování, protože ho považují za nový normál. Kupují tedy výrobky a služby za vysoké ceny, za které se je firmy nebojí nabízet. A stejně tak roste tlak na zvyšování mezd, aby se lidem propad reálných příjmů o něco vykompenzoval.

A právě na riziko mzdově-inflační spirály, kdy stoupající ceny vyvolávají požadavky na vyšší výdělky, což znovu roztáčí zdražování, upozorňuje Tomáš Holub. Česko se do této spirály podle něj už částečně propadlo. „Hlavním úkolem měnové politiky je takovému vývoji bránit. Při dvouciferné inflaci se tento úkol stává prioritou před případnými negativními dopady zvýšení úrokových sazeb do reálné ekonomiky v situaci velmi nízké míry nezaměstnanosti,“ řekl Holub.

Michl přitom už v březnu tvrdil, že banka by šla se sazbami nahoru, pokud by výrazně vzrostly mzdy. „Centrální banka bude i na příštím zasedání rozhodovat, zda úrokové sazby ponechat na stávajících úrovních, nebo je zvýšit. Očekávání trhu ohledně snižování sazeb považuji za předčasná. Pokud uvidíme náznaky roztáčející se mzdové spirály, sazby zvýšíme,“ tvrdil guvernér.

Michl také nedávno nepřímo připustil zvýšení sazeb, když kritizoval obrovské deficity státního rozpočtu. „Pokud nevznikne důvěryhodný konsolidační balíček a nebude patrná snaha o zodpovědné rozpočty, bude ČNB nucena zvýšit úrokové sazby,“ řekl. Premiér Petr Fiala na to poměrně ostře reagoval, když uvedl, že rychlejší snižování inflace především úkolem centrální banky. „Ale pokud vyzývá pan guvernér vládu k tomu, aby konala, tak já říkám, že koná, a ptám se, jestli dostatečné koná také ČNB,“ dodal.

Viceguvernérka Eva Zamrazilová se před časem o zpřísňování měnové politiky vyjadřovala poměrně příkře, když tvrdila, že ČNB si nemůže dovolit dále zvyšovat sazby, protože by tím poškodila místní malé a střední podniky, kterým by tím zdražila úvěry. Na rozdíl od korporací se zahraničními vlastníky si menší tuzemské podniky nemohou dovolit výhodnější financování v eurech, což Zamrazilová považuje za nefér situaci. Více jsme psali zde. 

Co se týče inflačních očekávání, Zamrazilová obavy odmítá a říká, že „aktuální praxe měření inflačních očekávání je zatížena řadou nejistot, navíc neexistují žádné konkrétní odhady propagace inflačních očekávání do budoucího cenového vývoje, a proto současný stav poznání v této oblasti nepředstavuje spolehlivou oporu pro měnověpolitické rozhodování,“ jak se lze dočíst v záznamu z jednání bankovní rady.