Konec Lidových novin je konec jedné éry

ÚHEL POHLEDU: Je možné, že se to mnoha lidí vůbec nedotkne. Lidové noviny v papírové podobě přestanou vycházet na konci srpna 2024. Tradice, která začala v roce 1893 v Brně, končí. Lidové noviny nikdy neměly takový náklad, jako třeba Večerní České slovo za tzv. první republiky, ale měly čtenáře, kteří je měli rádi – i když je otázka, zda lze o kusu potištěného papíru říkat, že ho měl někdo rád.

O autorech novin mezi dvěma světovými válkami se učí ve školách – jsou to převážně muži, ale i mezi nimi se našly zajímavé novinářky – ať už Milena Jesenská, nebo Marie Fantová, dcera známého prvorepublikového architekta Josefa Fanty. Toto prostředí, stejně jako studium na prvním českém dívčím gymnáziu Minerva, ovlivnilo budoucí novinářku natolik, že (většinou pod pseudonymem MA-FA) v Lidových novinách nejen vedla rubriku Móda a společnost, ale psala sem i sloupky, fejetony a komentáře. Byla vtipná a ironická a podle ohlasů se vyrovnala redaktorům – mužům.

Lidové noviny neměly dobrý osud. Po druhé světové válce byly přejmenované na Svobodné noviny, ale nakonec zastaveny. O jejich obnovení se uvažovalo v roce 1968, než začala srpnová okupace. Znovu začaly vycházet v samizdatu, kdy byl jejich šéfredaktorem Jiří Ruml a redaktorem Rudolf Zeman. Oba byli, jak známo, zatčeni a uvězněni. Legálně začaly Lidové noviny znovu jako deník vycházet na jaře 1990.

Teď tedy jejich papírová podoba na konci srpna končí. Ve světě se děje spousta jistě daleko závažnějších věcí. A řadě lidí právě konec těchhle novin přijde jako marginální věc. Nicméně konec papírových Lidových novin symbolizuje konec jedné éry a nechci ani předvídat jaké.