Hledat shodu v plném spektru témat je ve V4 opravdu těžké, zároveň by ale pohřbít tento spolek jen tak, pro dobrý pocit, bylo nesmírně krátkozraké, píše Martin Weiss.
Foto: Chancellory of the Prime Minister of Poland
1
Počasí v Česku v neděli opět ovlivní saharský prach. Vytvoří oblačnost, se kterou nepočítaly meteorologické modely. Může tak snížit očekávané maximální teploty, ...
Na visegrádské uskupení se stalo módou v posledních letech plivat. Zpravidla se to odehrává podle schématu Viktor Orbán, Jarosław Kaczyński či nějací jejich straníci mají nějaký výrok, ten se ocituje a s poukazem na něj se deklaruje: Nechci být s nimi v jednom spolku! Předchází to ukrajinskou válku a je to typická politika pro éru sociálních sítí. Symbolické zaujetí stanoviska, které celkem vzato není nutné, není motivované nějakou nutností něco dělat, jen deklarovat a sbírat lajky. Případně impulzivně reagovat na to, že Andrej Babiš zjistil, že je velkým přítelem Viktora Orbána, a taky se přidružit k nějaké vlně v Bruselu, aniž bychom plně vnímali, o co tam komu jde. Tato pseudopolitika nicméně zaměstnává i nejvyšší kruhy, výroky k ní mají třeba ministr zahraničí nebo prezident Pavel („Pokud nebudeme schopni najít dostatečně silná témata, stane se V4 prázdnou nádobou a my budeme pracně hledat její obsah,“ řekl před volbami).
Hledat shodu v plném spektru témat je ve V4 opravdu těžké, zároveň by ale pohřbít tento spolek jen tak, pro dobrý pocit, bylo nesmírně krátkozraké. Politika, která nevidí dál než na pár let dopředu i dozadu, je nesmírně chudá. Dobře k tomu nedávno promluvil analytik CEVRO a bývalý náměstek ředitele civilní rozvědky ÚZSI Jaroslav Kuchyňa v rozhovoru pro slovenský Denník Postoj.
„Jsem zastáncem toho, abychom vysokou politiku, kde se neshodneme, shodili ze stolu a pokoušeli se dohodnout na tématech, kde ta shoda možná je. Někdy nejsou tak atraktivní, ale jsou nesmírně důležitá.“ A zmiňuje projekty týkající se kultury, vědy, výměny mládeže i „něco jako visegrádský Erasmus“. Někdo nad tím ohrne nos, pokud se přímo neotřese odporem. Ale proč se takových projektů zříkat? Že by se tam někdo ideologicky nakazil? Zkusme se na to podívat opačně. Proč přišlo až teď do módy vědět, že v Polsku staví dálnice rychleji? Najednou je poptávka po tom, vědět, jak to dělají, přestože oni staví dálnice rychleji už aspoň deset let. Kdyby si o tom člověk měl udělat obrázek pouze z toho, o čem se u nás ta léta psalo, musel by dospět k bizarnímu závěru, že ohrožování vlády práva zřejmě vede k rychlejší výstavbě dálnic.
Kuchyňa dál zmiňuje témata jako společný korektiv vůči západoevropskému zelenému „běsnění“. To někomu může připadat ideologické, ale třeba náš velvyslanec v Berlíně Tomáš Kafka, což není žádný pravicový ideolog, mluvil o tom, že ideálním prostředníkem v česko-německých vztazích naší doby by měl být „český inženýr“, který by v komunikaci s německými partnery dokázal jejich vzletné myšlenky přesvědčivě vracet na zem.
Kuchyňa taky mluví o spolupráci v oblasti energetické bezpečnosti či dopravy, což se zdá být těžké vzhledem k tomu, jak jsou různé neslučitelné projekty v jednotlivých zemích rozjeté. Ale i tady je potřeba otázku obrátit a ptát se, jak k tomu došlo. Abychom citovali nejznámější příklad, proč se nerealizovalo propojení české a polské plynovodní sítě? Proč, když Německo házelo klacky pod nohy výstavbě polského LNG terminálu ve Svinoústí, česká diplomacie mlčela? Ale mohli bychom pokračovat, proč se teprve dnes víc investuje do ropovodů a plynovodů z Jaderského moře. Kdyby tyhle projekty měly dostatečný rozmach, mohly být atraktivnější i pro Orbána, který se místo toho orientoval víc na Rusko.
Obecně trpíme tendencí přehlížet možnosti oblasti na jihovýchod od nás. Bereme jako dané, že tam leží země, které jsou slabé, hašteřivé a náchylné k vlivům z Ruska či Číny. Je to strašná chyba celé evropské integrace, která si nevzala žádné poučení z toho, jakou roli tato politika sehrála při vzniku obou světových válek.
Kuchyňův rozhovor nás přivádí ještě k další, možná ještě zajímavější věci. Autoři v něm připomínají slova Viktora Orbána z rozhovoru, který poskytl Postoji v roce 2021:
„V strednej Európe by sme mali všetci pochopiť jednu lekciu. Nech stáli stredoeurópske národy v druhej svetovej vojne na ktorejkoľvek strane, všetci sme dopadli rovnako. Tí, ktorí stáli na dobrej strane, dostali za odmenu to isté, čo sme my, ktorí sme stáli na zlej strane, dostali za trest. Jednoducho máme spoločný osud. Otázkou je len to, kto zorganizuje strednú Európu. Nemci, Rusi, Američania alebo my, ktorí tu žijeme? (…) Vlajkovou loďou je Poľsko. Bez Poľska nemajú ostatné krajiny regiónu dostatočnú váhu. Keby Poľsko vystúpilo z V4, stredná Európa by stratila svoj kýl.“
To bylo v květnu 2021! Před pouhými dvěma roky!
Dnes by těmto slovům leckdo téměř neuvěřil. Maďarská a polská geopolitika jsou úplně jiné a maďarsko-polské spojenectví se rozpadlo (Odbočka do USA: zajímavé sledovat, jak před několika lety američtí „trads“, národní konzervativci, sledovali se zájmem jako inspirativní národněkonzervativní vlády v Polsku a v Maďarsku. Od začátku ukrajinské války pro ně Polsko přestalo existovat. Závěry o tom, do jaké míry ve skutečnosti sympatizují s Putinem, si může udělat každý sám). Polsko jako země, která bez přehánění převážila v kritickou chvíli evropskou politiku k podpoře Ukrajiny, i liberálními evropskými komentátory respektovaná jako nová „těžká váha“. Maďarsko jako Putinův černý kůň v Evropě, pardon, zastánce míru, dle slov jednoho českého činitele na evropských fórech „čím dál tím toxičtější“. Zpravidla se jako rozhodující faktor uvádějí dlouhodobě špatné maďarsko-ukrajinské vztahy kvůli postavení maďarské menšiny. Jenže i polsko-ukrajinské vztahy mají nárok být špatné! Ale nejsou, Polsko z toho vyvodilo naprosto jinou politiku.
Tato pasáž z rozhovoru je právě s odstupem času nesmírně poučná. Vyvrací jakýkoli fatalismus, ukazuje, že politika je dílem lidských rozhodnutí, jež ideologie formuje jen částečně. A že se politika může změnit během roku dvou způsobem, jaký naprosto nejsme schopni předvídat.
A tady by někdo rušil uskupení, jež se několikrát osvědčilo a taky představuje určitý závazek předaný nám osobnostmi jako Václav Havel a Lech Wałęsa, a to jen kvůli pár volbám?
00:07
