Důchodová reforma čelí i po překročení prahu sněmovny tvrdé kritice opozice i dalším požadavkům odborů. Od vládního návrhu prošla řadou kompromisů a to i v nejz ...
Někoho je třeba polévat živou vodou jen při myšlence na návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Jiného popadá úzkost při představě Kamaly Harrisové jako prezidentky. I přes tyto děsivé scénáře ale existují ještě horší možnosti, jak mohou rychle se blížící americké prezidentské volby dopadnout. Pojďme se na pár z nich podívat.
Čistě formálně amerického prezidenta nevybírá americký lid, ale sbor volitelů. Voliči pouze hlasují o tom, koho vyšlou do sboru – a ten vybírá prezidenta. V praxi jde ovšem o přímou volbu, jelikož volitelé předem deklarují svého favorita. Volitelé jsou rozděleni mezi státy podle velikosti a rovnají se počtu kongresmanů, které stát vysílá do Sněmovny reprezentantů, plus dva senátoři. Nejvíce jich, celkem 54, disponuje Kalifornie, naopak nejmenší možný počet volitelů je tři, jelikož každý stát vysílá aspoň jednoho kongresmana a vždy dva senátory. To vede ke zvýhodnění nejmenších států, které by podle čistě proporčního rozdělení měly ještě méně volitelů než tři. Politicky to pomáhá republikánům, kteří většinou v méně lidnatých státech dominují.
Celkově je volitelů 538 a většina států je přiděluje dle pravidla „vítěz bere vše“. Výjimkou je Nebraska a Maine, což zvyšuje pravděpodobnost jednoho hororového scénáře. Číslo je 538 je dělitelné dvěma, je tudíž možné, aby volby dopadly nerozhodně. Sice není příliš pravděpodobné, že by oba kandidáti získali shodně 269 volitelů, ale naprosto vyloučit to nejde. Naštěstí americká ústava na tuto možnost pamatuje.
V případě rovnosti hlasů ve sboru volitelů prezidenta vybírá Sněmovna reprezentantů. Nevolí však každý kongresman za sebe, delegace každého státu má jeden hlas. Států je 50, pokud v jedné půlce budou mít většinu republikáni a ve druhé demokraté, což nelze vyloučit, k patu může dojít i ve Sněmovně.
V tom případě by politickou krizi musel vyřešit Senát. Ten v případě shody ve sboru volitelů vybírá viceprezidenta, který by kvůli absenci hlavy státu zaujal jeho místo. Také počet senátoru je sudý, ale naštěstí horní komora kongresu má mechanismus pro řešení rovnosti hlasů: viceprezident je ze zákona nehlasujícím předsedou Senátu, při patové situaci však smí vhodit rozhodující hlas.
Popsaný scénář sice není příliš pravděpodobný, nicméně pro Ameriku by byl naprosto zničující. Dají se očekávat týdny právních bitev, neustále přepočítávání hlasů, zpochybňování výsledků a otázky, zda zachovat tak složitý volební systém, když nedokáže vygenerovat jasného vítěze.
Podobně hororovým scénářem je těsný výsledek ve sboru volitelů a následné přeběhnutí nějakého jeho člena. Často se zapomíná, že volitelé nejsou nějaké abstraktní body, které kandidát musí posbírat, ale lidé z masa a kostí. Voliteli, který nehlasuje pro slíbeného kandidáta, se říká „nevěrný volitel“. Osmatřicet států sice volitelům zakazuje hlasovat pro někoho jiného, než slíbili, jen 14 z nich ale v takovém případě daný hlas nepočítá, volitele odvolá a nahradí jej někým jiným. Nevěrní volitelé přitom nejsou až tak výjimeční. V roce 2016 jich pro někoho jiného, než slíbil, hlasovalo rovnou deset. Jinak hlasovali dva republikáni a osm demokratů. Ve volbách 2000 a 2004 se našel vždy jeden nevěrník. Nikdy v historii USA se nenašel dostatečný počet nevěrných volitelů na to, aby zvrátili výsledek voleb. Můžeme si být jistí, že v případě těsného výsledku a hysterické atmosféře pár volitelů názor nezmění? V tom případě by nastala vleklá ústavní krize. Zákon sice mluví jasně, prezidenta vybírají volitelé, ale nikdo nepředpokládá, že by se vzbouřili instrukcím voličů.
Poslední hororový scénář je nejpravděpodobnější. Strana, která prohraje, neuzná výsledek. Tím podryje důvěru ve volební systém a samotnou demokracii. Demokracie, kde obě strany, tedy jak výherce, tak ten, kdo prohrál, neuznají výsledky, je ve špatné kondici a směřuje k násilí.
Co se týče zpochybňování výsledků, nemají si strany co vyčítat. Nepochybně se tím provinil Donald Trump, který nikdy neuznal výsledek voleb 2020 a otevřené říká, že tehdy prohrál jen díky masivním podvodům.
Demokraté ovšem za ním nejsou daleko. V roce 2016 sice netvrdili, že Trump vyhrál díky volebním podvodům, ale alespoň část z nich ho považovala za nelegitimního a za strůjce jeho vítězství ruské dezinformace a Vladimira Putina. Také první půlku trvání jeho mandátu strávili pokusy toto propojení dokázat a sesadit ho.
K volebním podvodům nedochází v takové míře, aby zvrátily prezidentské volby, tedy s možnou výjimkou voleb v roce 1876, což je přece jen už dosti dávno. Nelze ale ani zastírat, že k volebním podvodům nedochází vůbec. Příliš tomu přitom nepomáhá fakt, že v některých státech volby fungují v podstatě na dobré slovo.
Celkově 14 států a Washington, D.C. nevyžadují předložení žádného identitu ověřujícího dokumentu. Dalších 15 nevyžaduje předložení dokumentu s fotografií. Přitom ani vyžadování identifikace není zárukou, že vše proběhne dle zákona. Spojené státy momentálně řeší případ čínského studenta ve státě Michigan, který odvolil, i když není občanem USA. Michigan je státem vyžadujícím průkaz s fotografií. Student se k volbám zaregistroval pomocí své studentské kartičky a podepsal čestné prohlášení, že je americkým občanem. Na jeho podvod se přišlo jen díky tomu, že se přiznal.
Další americkou inovací jsou americké hlasovací boxy na ulici. Ty slouží coby sběrná místa pro ty, kdo hlasují na dálku. To je samo o sobě velké téma, jelikož při poštovním hlasování nelze zaručit tajnost volby. Nehlídané a nezabezpečené boxy se také staly terčem kritiky. Že do jisté míry oprávněné, se ukázalo, když někdo podpálil čtyři volební boxy – tři ve státě Oregon a jeden ve státě Washington. Některé se podařilo včas uhasit, ale i tak se stovky hlasů proměnily v popel.
Takové případy na důvěře v průběh voleb nepřidají. Mezi republikány se v posledních dnech rozšířil vtip, že druhý muž na Měsíci, Buzz Aldrin, podpořil Donalda Trumpa, zatímco první muž tamtéž, Neil Armstrong, bude volit Harrisovou. Armstrong zemřel v roce 2012, vtip tak odkazuje na konspirační teorii, že demokraté registrují k volbám zesnulé a následně volí za lidi již dávno mrtvé.
Nelze úplně mávnout rukou ani nad tím, že při kvantu odevzdaných hlasů tyto okolnosti výsledek nezvrátí. Za normálních okolností ne. Ale všechny průzkumy věští velmi těsné výsledky. Může se tak opakovat situace z roku 2000. Tehdy také šlo o velmi těsné hlasování a nakonec se čekalo na Floridu, jejíž volitele potřebovali George Bush i Al Gore k získání většiny ve sboru. Velmi kontroverzně nakonec Floridu vyhrál Bush, a to jen o 537 hlasů. Kontroverzně, jelikož rozbité hlasovací přístroje v klíčových okrscích nedostatečně vyznačily, jak voliči hlasovali. O výsledku na Floridě nakonec musel rozhodovat Nejvyšší soud. Gore tehdy porážku přijal. Nezdá se pravděpodobné, že by se Donald Trump či Kamala Harrisová zachovali v podobné situaci stejně.
Podezření republikánů, že nejrůznější díry ve způsobu hlasování mají umožnit volební podvody, zesiluje fakt, že jsou to právě demokraté, kdo často blokuje zavádění potřeby se u voleb legitimovat a podobně. Demokraté kontrují tím, že na těchto kontrolách republikáni trvají jen proto, že jsou nenapravitelní rasisté. Jejich zavedení by prý znemožnilo volit lidem bez dokumentace, což jsou častěji černoši.
Pokud republikáni budou přicházet se zpochybňováním výsledků kvůli sčítání hlasů, demokraté si naopak budou stěžovat na manipulaci voličů. Pomalu, ale jistě se jejich úhlavním nepřítelem stává majitel sítě X (dříve Twitter) Elon Musk. Pokud vyhraje Trump, nespravedlivé algoritmy X jistě budou jedním ze zdůvodnění jeho vítězství – stejně jako ostentativní apolitičnost dalších klíčových miliardářů, jako je Jeff Bezos nebo Mark Zuckerberg.
Po volbách tak napětí v Americe nemusí vůbec klesnout. Naopak je pravděpodobné, že bude spíš stoupat.
00:08
