Řemeslo vrací úder. Esej Terezy Matějčkové

Jak slovy dělat věci se jmenuje cyklus přednášek britského filozofa J. L. Austina z roku 1955. Knižně vyšly v šedesátých letech. Vliv měly nemalý, nejen ve filozofii. Autor ukazuje, že slovy jen nepopisujeme ani neinformujeme; slovy lze vytvářet nové skutečnosti. Třeba někoho pokřtít nebo oddat. Proti tomu lze máloco namítat. Ovšem občas má člověk z humanitních věd dojem, jako by si jejich zástupci mysleli, že to platí obecně. Slova realitu vytvářejí a mluvení je samo o sobě cenné. Asi se není čemu divit. Přecenění slova mají humanitní vědy vepsané v základech. Problém nastává, když si i zbytek společnosti myslí, že slovy lze dělat věci.

Únavné je to v politice. Slova nekrytá činy je krasořečnění, dnes se tomu říká vize. Nic proti vizím, problém je, když se občan marně rozhlíží po činech, ne-li vykonané práci. Ale i to by ve srovnání s problémem, jenž nastává, když sháníte takřka libovolného řemeslníka, byla legrace. Tehdy člověk zjišťuje, že podstatné věci slovy dělat nelze.

Samozřejmě v tom nejsme sami. S dědictvím přemrštěné důvěry v čirý intelekt se potýká třeba i Německo. Rovněž zde nastává zdánlivě paradoxní situace. Lidé pracující rukama jsou často lépe placeni než ti pracující hlavou. Pouze zdánlivý je ten paradox nejen proto, že za nedostatkovou službu si lidé připlatí. Co když se idea, že práce se slovem je cennější než práce s intelektem a tělem, ukazuje jako mylná?

Celý esej si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.