Na palubě letu Swiss Air LX780 z Curychu do Bruselu došlo ve středu k dramatické situaci. Jeden z cestujících se potýkal s vážnými zdravotními problémy. Podle ...
Skončil průzkum bojem jednoho nového způsobu omezování svobody projevu. Prostějovský magistrát odložil případ ženy, která kritizovala vládu na Facebooku. Navzdory konstatování, že se přestupek nestal, je to výsledek neslavný mimo jiné pro ministra vnitra Rakušana.
Potenciální pachatelka Marie Šabinská se musela dostavit na úřad k podání vysvětlení. Takže trestem byl v tomto případě samotný byrokratický proces. Muset se dostavit na úřad někomu může připadat, že to není nic moc, ale v případě, který vůbec neměl vzniknout, je to až až.
Tím přestupkem mělo být, že Šabinská na Facebooku nadávala na vládu. Text, který jsme si tehdy vyhledali a dnes už se nehodláme namáhat jeho opětovným vyhledáním, ničím nevybočoval z běžného nadávání na vládu a její politiku, jaké se na sociálních sítích vyskytuje dnes a denně. Lidé mají právo takové názory vyslovovat. Tento výlev ničím nevybočoval z běžného provozu. To je jasné proto, že kdyby vybočoval, mohla by ho policie vyšetřovat například jako pohrůžku násilím nebo jako projev nenávisti vůči skupině obyvatel anebo jako terorismus. Taková trestní stíhání za výroky u nás proběhla; jestliže projev Šabinské takto stíhán nebyl, můžeme si z toho udělat obrázek, že asi skutečně nebyl nijak mimořádně virulentní.
Místo toho byla Šabinská popotahována podle přestupkového zákona. Konkrétně podle paragrafu 7 odstavce 1 písmena c bodu 4, který praví, že „fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že … úmyslně naruší občanské soužití tak, že … se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání“. Abychom si udělali představu, jakou třídu skutků toto „jiné jednání“ doplňuje – předchozí body zní „jinému vyhrožuje újmou na zdraví“, „jiného nepravdivě obviní z přestupku“ a „se vůči jinému dopustí schválnosti“.
Konkrétně je skutek popsán tak, že „zveřejnila příspěvky, fotografie s texty s negativním obsahem vůči vládě ČR. Tím měla úmyslně narušit občanské soužití tak, že se měla vůči jinému dopustit jiného hrubého jednání“ (Tyto podrobnosti můžeme uvést díky tomu, že Šabinská předvolání sama zveřejnila).
První absurdita je, že zde Policie ČR řeší negativní obsah vůči vládě. Prostě, jak se říkalo za komunismu, protistátní řeči. Celé to zní trapně retro, jako jakýsi řečový tik, který přežil dobu svého vzniku. Asi jako se někteří lidé dodnes s láskou dívají na záznamy televizního pořadu Zlatá mříž. Mladším je možná dnes už potřeba vysvětlovat, že ten název měl sugerovat, že se tam předhánějí ve vyprávění vtipů, za které vás zavřou. I když v době vysílání toho pořadu už nikoho za vtipy nezavírali.
A teď by tohle retro mělo být zase aktuální.
Další novinkou bylo, že zde k útoku na svobodu projevu byl použit nový právní nástroj, přestupkový zákon. Je zjevně psán k řešení sousedských sporů. Že se na danou situaci vůbec nehodí, to měl policejní orgán okamžitě rozpoznat a řízení vůbec nezahajovat.
Zákon praví, že přestupník se musí dopustit jednání „vůči jinému“. Kdo měl být ten jiný? Vláda těžko. Jednak je to kolektivní orgán, ne osoba. A jednak nás ujišťuje, že u nás máme svobodu projevu, a je si vědoma judikatury, že veřejně činné osoby musí snést zvýšenou míru kritiky. Stejně tak to nemohl být nějaký soused. Kdyby si Šabinská vzala megafon a do omrzení by ty věci, co píše na Facebook, vykřikovala z okna svého obydlí, lze si představit, že by se to nějakému sousedu začalo zajídat. Ale ona je psala na Facebook, kde je plným právem souseda je nečíst.
Dále z kontextu a z vyjádření policejní mluvčí vyplývá, že policie jednala na udání. To je další hezký retro prvek. A žalobníček dosáhl svého aspoň v té míře, v jaké je samotný byrokratický proces trestem.
Takže není divu, že z věci byl trochu vyděšený i ministr Rakušan. Spěchal ujišťovat na sociální sítě, že „za takový projev, i když s jeho vyzněním zásadně nesouhlasím, by nikdo neměl být předvoláván“. Paradoxně se mu za to dostalo kritiky, že vyvíjí tlak na správní orgán.
I když laika napadne, že dotyčný odstavec přestupkového zákona je napsán tak, že se nabízí ke zneužití, dosud k tomu snad masově nedocházelo, a už vůbec ne kvůli psaní na sociálních sítích nebo kritice vlády.
Proč k tomu dochází teď? Na tom má svůj díl viny Rakušan sám. To on je jeden z těch, kdo v této zemi vytvářejí atmosféru, jež může v některých lidech aktivovat udavačskou mentalitu. „Velké pozdvižení vyvolal u některých lidí apel vnitra na to, aby lidé neignorovali nebezpečné nebo nelegální chování v online prostředí,“ napsal například na Twitter loni v listopadu. „Prý ,cenzura, normalizace, bonzování,‘ ozvali se. Kdepak. Vymáhání zákona, pánové a dámy.“ Byl by takový div, kdyby si někdo pod dojmem takových řečí řekl, že zkusí pomoci dobré věci?
Ironií osudu si přitom sám Rakušan vyzkoušel, že na internetu nelze plácat cokoli. Loni v září na otázku, proč používal šifrovaný telefon, vysvětloval, že „jsme měli obavy z toho, že nás špehuje bezpečnostní divize Agrofertu“. Jenže Agrofert Rakušana zažaloval a spor skončil tak, že ministr musel uznat, že nemá své výroky o co opřít. To je docela potupné. Stejně jako to, že advokátem, který zastupoval Šabinskou a případ dovedl k odložení, byl známý kritik vlády Jindřich Rajchl. To už vyznívá skoro jako schválnost, jež je v příslušném odstavci přestupkového zákona o řádek výš.
00:02
