Kdo se zastane Grety

KOMENTÁŘ

Kdo se zastane Grety
Greta narazila až se svým dalším angažmá za Palestince. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Potřebujeme víc Mikeů Tysonů!

KOMENTÁŘ

Stárnutí má svoje výhody. Například člověka přivádí k tomu, aby nacházel vzory a inspirace ve zdrojích dříve nečekaných. Tím se dostávám k Mikeu Tysonovi, plus ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Greta Thunbergová by měla mít zakázaný vstup do Německa, navrhuje mluvčí poslanecké frakce CDU pro vnitřní bezpečnost Alexander Throm. Důvodem není její agitace před pěti lety za „klima“, která i v Německu několikrát přerostla v občanskou neposlušnost. Navzdory tomu ji tehdy v Berlíně, samozřejmě poté, co se vyřádila na ulici, přijímali vládní politici, a to včetně Angely Merkelové. Berlínský katolický arcibiskup Heiner Koch se dokonce nechal strhnout k výroku, že Gretou podnícení páteční záškoláci za klima „mu tak trochu připomínají příchod Ježíše do Jeruzaléma“.

Greta narazila až se svým dalším angažmá, za Palestince, které už rok honí, drtí a střílí jako králíky izraelská armáda. A popudila tím i arcibiskupa Kocha (na rozdíl od něj byli aspoň někteří čeští biskupové tvrdým postupem Izraele v Gaze soukromě zaskočeni).

 

Zpátky k nápadu zakázat jí vstup do Německa. Řeklo by se: Throm není předseda strany, která dokonce ani není ve vládě, neboli je to od něj rétorický mráček, ze kterého nezaprší. Ale Throm je zhmotněním nějakých nálad. Předevčírem měla mladá Švédka vystupovat na „propalestinském kempu“ v Dortmundu, což byl jakýsi shluk stanů a kempingových stolků poblíž univerzity. Policie kemp, který tolerovala od léta, preventivně urychleně zavřela – se stejným zdůvodněním, po jakém sáhl i poslanec Throm: Greta je „násilnická“. Policie tento obrat ze své tiskové zprávy posléze stáhla, ale způsob, jaký mluvčí policie zvolil pro vysvětlení, nelze nazvat jinak než kontraproduktivním: den předtím se Švédka zúčastnila propalestinské demonstrace v Berlíně, kde někteří účastníci po policistech házeli lahve a skandovali „protiizraelská“ hesla. Sama Thunbergová se, zdůrazňuje policie, násilnicky nechovala. Ale „táhne za sebou okruh sympatizantů, který přispívá k nepokojnému průběhu akce. Rozhodně nechceme vzbuzovat dojem, jako že snad sama vrhá kameny a Molotovovy koktejly.“ Ale, marná sláva, její vystupování nese znaky „pobuřování“.

Z dostupného zpravodajství o demonstraci v Berlíně lze dohledat hesla jako „Palestine will be free“ nebo „Německo financuje – Izrael bombarduje“. Což není než konstatování faktu: Německo je po USA druhý hlavní dodavatel zbraní a munice za rok izraelské války proti Hamásu (a všem Gazanům).

Ať si o izraelsko-gazanské a teď už i izraelsko-libanonské válce myslí kdo chce, co chce, milovník svobody jen naprázdno polkne. V Evropě s jejím schengenským prostorem se bude odpírat vstup do země, znemožňovat projev na řádně nahlášené akci – pro jiný názor na konkrétní zahraniční politiku, než má vláda té země?

Téměř rok od chvíle, kdy v odpověď na brutální výpad Hamásu z Gazy zahynuly desítky tisíc civilistů a mezi nimi tisíce dětí, pozorujeme v našem civilizačním okruhu, jak na levici, tak ovšem i na pravici, hromadný výskyt slepé skvrny. Kritika demolice hustě osídleného ghetta, projev soucitu s Palestinci jsou pro řadu konzervativců projevem antisemitismu. Vyráží dech pohled na lidi jako Ben Shapiro nebo Jordan Peterson nebo Henryk Broder v Německu nebo Roman Joch u nás, kteří byli sami stejnou demagogií v trochu jiných souvislostech postiženi, jak lehce teď kladou rovnítko mezi kritiku vlády (potažmo armády) a rasismus.

Válka v Palestině je ve své podstatě spíš než válkou mezi civilizací a barbarstvím válkou dvou nacionalismů o jedno území v Asii (viz nedávná izraelská podpora džihádistům v Sýrii). Vzdávat se kvůli tomu v Evropě principů, jako jsou svoboda projevu a svoboda pohybu, je nevynucená chyba ve vyšší hře.

×

Podobné články