Nad chroptícím Stalinem. Jeho umírání bylo strašlivé

Podle průzkumu veřejného mínění v roce 2013 souhlasilo s tvrzením, že „Stalin byl moudrý vůdce, který dovedl Sovětský svaz k moci a prosperitě“, 46,8 procenta občanů Ruska. Za velkou historickou osobnost ho mělo 49 procent. Pravděpodobně lze k jeho (byť možná jen zdrženlivým) příznivcům počítat i Vladimira Putina, který se před časem vyjádřil, že by se Stalin neměl „démonizovat“.

Stalin je ve své zemi (sám, jak známo, Rus nebyl) opět předmětem když ne obdivu, pak respektu. Ani náhodou nelze jeho postavení srovnávat s druhým evropským masovým vrahem, Hitlerem, jehož rehabilitace nebo relativizace je v Německu zcela nepředstavitelná. V Rusku je naopak anti-antistalinismus v plném proudu a jde o převládající a téměř oficiální postoj. Má to své vysvětlení a má to svou logiku. Tragickou a znepokojující. Na pozadí současného pokusu o obnovu impéria a na pozadí současného stále bídného a neuspokojivého života většiny obyvatel Ruska se vrací obraz Stalina jako sen o velikosti, slávě a síle. Je to snění zcela v rozporu s historickou skutečností i s reálnou osobou komunistického diktátora. Iluze však skutečnost a pravdu nepotřebuje.

Kniha Stalin / Nový životopis ruského historika a vědeckého pracovníka Státního archivu Ruské federace Olega Chlevňuka (1959) reaguje na toto oprašování modly věcně, chladně, a přitom nekompromisně. Kniha s tímto titulem vyšla v americkém prestižním nakladatelství Yale University Press v roce 2015, v témže roce i rusky pod názvem Stalin / Žizň odnogo vožďa. Jde o mistrovsky napsanou monografii, která má i svou nespornou literární kvalitu, srovnatelnou například s výtečným Hitlerovým životopisem Iana Kershawa. Při mohutnosti „stalinské“ literatury, kdy „předmět“ byl už mnohokrát popsán (důležitá jsou jména Allan Bullock, Adam B. Ulam, Robert Conquest, Martin Malia, Robert Service, Robert C. Tucker, Dmitrij Volkogonov...), Chlevňuk sleduje základní linii „Stalinovy kariéry“, kterou popisuje v širokém, ale nikoli bezbřehém kontextu doby, sevřeně, a přitom velkoryse, jako by psal román jednoho strašného života ve strašné zemi.

Číst jej budou se zaujetím ti, kteří už něco o Stalinovi vědí, stejně jako ti, kdo se chtějí něco dovědět poprvé. Pro ty je to obzvlášť výborná kniha. Chlevňuk ví, že Stalin není nějaká dávná barvitá historická postava, jejíž čas už odešel a zajímat se o ni je podobné jako třeba číst o Ivanu Hrozném či Petru Velikém (k nim se Stalin sám přirovnával), případně o Oliveru Cromwellovi (k němu Stalina přirovnal Putin). Ví, že Stalin, především u sebe doma, je něčím víc, že je pokušením a je prokletím. Není nadsázka, když kniha končí obavou, aby Rusko 21. století neopakovalo chyby století dvacátého.

Nad chroptícím Stalinem

Chlevňukova kniha začíná obrazem z ranních hodin 1. března 1953, kdy se Stalin loučí ve své „blízké dače“ v Kuncevu u Moskvy se svými nejbližšími čtyřmi spolupracovníky, s nimiž tvořil v posledních letech vlády „pětku“, pjaťorku, v níž měl pochopitelně dominantní postavení: s Malenkovem, Berijou, Chruščovem a Bulganinem. Podle svědectví Chruščova byl v docela dobré náladě, což nebylo vůbec obvyklé. Druhý den večer, kdy zavoláni bezradnou ochrankou přijedou znovu, ho už spatří jako bezvládně ležícího, chroptícího tvora, nad nímž budou zprvu rozpačitě, pak už snad i nedočkavě očekávat jeho poslední vydechnutí. To přijde až 5. března ve 21.50.

Celý text si můžete přečíst v knize Jiřího Peňáse Pábení a naděje. Koupit si ji můžete zde.