Mrtvoly na Národní. Tip na procházku

KOMENTÁŘ

Mrtvoly na Národní. Tip na procházku
Na Národní třídě, kousek od zprzněného obchodního domu Máj, nachází se od čtvrtečního večera výkladní skříň se dvěma vyloženými umrlci. Foto: Jiří Peňás
3
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Na Národní třídě, kousek od zprzněného obchodního domu Máj, nachází se od čtvrtečního večera výkladní skříň se dvěma vyloženými umrlci. Jest to působivý kontrast s blikajícím světem serepetiček, zapáchajících trdelníků, mechanických zrůdiček a umělých plastových příšerek. Na ně je chodec zvyklý a má je za normu rušného velkoměsta. Pohled na otevřenou rakev s tlející mrtvolou však ho může zaskočit, ba vyděsit.

 

Přesto onen pohled doporučujeme pozornosti vnímavého publika při víkendové procházce uměleckého druhu. Jedná se o instalaci dnes už legendární skupiny B.K.S. čili Bude konec světa, což je tajná či spíše polotajná organizace, která již padesát let (založena byla v roce 1974) vyvíjí (polo)utajenou činnost na poli zmaru, zvrhlého vkusu a přitakání posmrtnému životu. Popis její činnosti by byl barvitý, ale nejlépe to dělají sami tajní provozovatelé, byť zároveň předstírají, že o zveřejňování nemají zájem. K půlstoletí své existence se skupina rozhodla (nikoli poprvé – naposledy tu vystavovala v roce 2012) umístit stopy své činnosti v Galerii Václava Špály, jež svou stísněností poněkud hrobku připomíná.

Co tedy v kobkách galerijních se nachází? Ano, dva téměř dokonalí umrlci v rakvi, samozřejmě jen imitovaní a bez patřičných hygienicko-olfaktorických následků. Jejich preciznost naznačuje velkou lásku exhumátorů, kteří je vypravili k veřejnému vystavení. Trochu zasvěcenější pozorovatelé zaručeně spatří v jejich tvářích, jež na rozdíl od těla nepodlehly rozkladu, rysy známých umělců, kteří se tak možná připravují na přechod do posmrtného bytí. Lze to brát možná jako zvláštní druh psychoterapie, která může být náhradou za ztracený horizont, jejž kdysi poskytovalo člověku náboženství. Ale možné jsou i jiné výklady, ba jsou pravděpodobnější.

Na Národní třídě, kousek od zprzněného obchodního domu Máj, nachází se od čtvrtečního večera výkladní skříň se dvěma vyloženými umrlci.
Na Národní třídě, kousek od zprzněného obchodního domu Máj, nachází se od čtvrtečního večera výkladní skříň se dvěma vyloženými umrlci. Foto: Jiří Penás

Tomu nasvědčují další exponáty. Stěny spodní místnosti jsou vystlány cyklem dráždivých aktů v hnědé, jakoby překližkové tónině, připomínajících díla amatérských výtvarníků. Vyskytuje se na nich blondýna staromódního typu v různých dráždivých pozicích. Pojetí je jaksi úchylně dobrosrdečné, žena se různě rozcapuje, natáčí, zvedá končetiny, odkrývá pohlaví. Jde přitom o směs erotiky a morbidity, což je spojení, v němž by bylo možné spatřit ideový základ činnosti B.K.S. Tedy ono známé a zprofanované Eros et Thanatos.

To pokračuje o místnost dál, kde se nachází manželské lože těžkopádného stylu v mahagonovém tónu. Není na něm vlastně nic zvláštního, v tom spali, plodili a také umírali lidé ještě před takovými padesáti lety všeobecně, nyní jeví se jako katafalk odumřelého plemene. Přeneseno do kontextu hřbitovní výstavy dostává i nevinná dečka či pletený přehoz metafyzický charakter.

Na Národní třídě, kousek od zprzněného obchodního domu Máj, nachází se od čtvrtečního večera výkladní skříň se dvěma vyloženými umrlci.
Na Národní třídě, kousek od zprzněného obchodního domu Máj, nachází se od čtvrtečního večera výkladní skříň se dvěma vyloženými umrlci. Foto: Jiří Peňás

V podzemí galerie výstava pokračuje mohutným dřevěným regálem, v němž jsou vystaveny artefakty, které podlehly zkáze, nejčastěji vysušené či smrsknuté (vysušené trupy malých savců, vyhnilé plody rostlin etc.), čím tyto získaly na vizuální kvalitě, tedy staly se zajímavě odpornými.

V horním patře radostná přehlídka zmaru a bizarností pokračuje velkým představením zpuchřelých textilií, vyrudlého spodního prádla uvedeného do vzorného stavu, sbírkou vyšívaných obrazů a kolekcí tzv. ikeban, vyschlých předmětů, z nichž vyprchal minulý život, aby byl nahrazen životem příštím. Nakonec spatří návštěvník několik solidních rakví.

Celé je to samozřejmě postaveno na velmi promyšlené, svým způsobem geniální mystifikaci či hře – ovšem provozované se vší důkladností, láskou a vážností. S pokračujícím časem nabývá toto vábení smrti u mužů, kteří již pomalu překročili horizont, jaksi nových významů. Lze předpokládat, že si toho aktéři jsou vědomi. Konec světa zajisté nebude, neboť on už proběhl. Připravit se na něj ale není nikdy pozdě.

 

×

Podobné články