Módní pojem resilience: o našem životě nerozhoduje trauma ani zdraví

Jeden může získat dojem, že máme odpověď na vše: na osobní potíže, zdravotní i psychické, i na těžkosti sociální. Ta odpověď zní resilience. Dnes se s tímto pojmem setkáváme v self-help literatuře, stal se z něho evergreen akademických grantů, politiky, ekologie, psychologie, obrany. Nevýhoda super-pojmů je zjevná: sugeruje se, že na mnoho otázek máme jednu odpověď a hrozí, že nám jeden pojem bude diktovat i jedno hledisko na mnoho různých těžkostí.

Navzdory skepticismu vůči podobným super-pojmům je třeba říct, že přinejmenším jedna linie pojmové kapitoly jménem resilience je plodná. Mnozí psychologové, psychiatři i filozofové ukazují, jak díky tomuto pojmu nově přemýšlet o tradičních dualismech. Vezměme si třeba pojmy zdraví a nemoci, které byly mnohdy užívány jako vylučující se kategorie. Německý psychiatr Henrik Walter ukazuje ve své nedávné knize Resilience (2024), jak vadné je myslet si, že zdravý člověk má automaticky kvalitnější život než ten nemocný. Na věc se lze dívat i jinak. Tomu nemocnému mnohdy nezbývá než se učit snášet strázeň a aktivněji hledat zdroje smyslu, což mu leckdy prospívá i v jiných oblastech. Výsledkem je, že tomu, co označujeme třeba jako dobrý život, může být nemocný člověk blíže než ten zdravý.

Boris Cyrulnik, současný francouzský neuropsychiatr, zas ukazuje, jak lze vycházeje z pojmu resilience prolomit dualitu moci a bezmoci. Umožňuje mu to pohlížet na člověka nikoli jako determinovaného svým osobním příběhem. Ostatně sám o tom něco ví. Jako malý chlapec přežil holocaust a výzkumy o tom, kterak je jednou ztraumatizovaný člověk provždy ztraumatizovaným, mu naháněly hrůzu. Jenže jde prý o kognitivní zkreslení, které vychází z toho, že se výzkumníci příliš často zabývají těmi, kteří se trápí. Není však výjimečné, že lidé zakusí trauma, a přesto žijí dobrý život, občas udávají i větší spokojenost než ti, kteří by pro štěstí měli lepší podmínky. Jak je to možné?

Tereza Matějčková, autorka podcastu, ukazuje, že Boris Cyrulnik nachází odpověď nejen ve vlastním výzkumu, ale i v díle německé myslitelky Hannah Arendtové. Jedna z odpovědí míří k představivosti. Kdo hodně trpí, začne se bránit – a jedním z prvních obranných mechanismů je představivost. Ta nám umožňuje uniknout absolutismu skutečnosti. Lecjaká strázeň přitom stimuluje právě představivost, která je také nezbytná pro to, abychom žili dobrý život.

Kapitoly

I. Nedostatečná odolnost původem nespokojenosti? (Začátek až 17:50)

II. Štěstí: Aspoň jeden blízký, inteligence, prvorození (17:50 až 37:00]

III. „Jakmile se ocitneme v průšvihu, hloupost si nemůžeme dovolit.“ (37:00 až 59:40)

IV. Zbrojení v resilienci (59:40 až konec)

Celý podcast najdete zde

Zkrácenou verzi si můžete pustit zde