Dveře do minulosti staré dva miliony let. Vědci našli v Grónsku zdaleka nejstarší DNA

VĚDECKÝ OBJEV

Dveře do minulosti staré dva miliony let. Vědci našli v Grónsku zdaleka nejstarší DNA
Vědci nalezli nejstarší DNA. Ilustrační snímek. Foto: Shutterstock
1
Svět

Vědci našli v Grónsku zdaleka nejstarší DNA. Dává jim představu o tom, jaký byl na severním konci ostrova život před dvěma miliony let. Nyní pustá arktická poušť byla tehdy krajinou s bujnou vegetací, stromy a spoustou zvířat, včetně už vyhynulých mastodontů, píše agentura AP.

"Studie otvírá dveře do minulosti, která byla v podstatě ztracena," uvedl hlavní autor příslušné studie, geolog a glaciolog na Kodaňské univerzitě Kurt Kjaer. Vědci získali takzvanou environmentální DNA (eDNA) ze vzorků půdy. Jde o genetický materiál, který organismy vyloučily do svého okolí, například z chlupů, výměšků, slin i zetlelých těl.

Studium takto staré DNA může být výzvou, protože genetický materiál se časem rozpadá a vědcům zbývají ke zkoumání jen drobné fragmenty. Díky nejmodernějším technologiím jsou však experti schopni získat genetickou informaci i z malých poškozených kousků DNA, vysvětlil spoluautor studie otištěné v časopise Nature, genetik Eske Willerslev z Cambridgeské univerzity. Vědci porovnávali nalezenou DNA s DNA různých známých druhů a hledali shody.

Zkoumané vzorky pocházejí z usazeninového ložiska Kap Kobenhavn na grónském poloostrově Pearyho země. Dnes je tam polární poušť, ale před miliony lety oblast procházela obdobím intenzivní klimatické změny, díky níž stouply teploty, řekl Willerslev. Místní usazeniny se pravděpodobně tvořily po desetitisíce let předtím, než se klima ochladilo a proměnilo je na permafrost.

Chladné prostředí pomohlo uchovat choulostivé kousky DNA až do doby, než se na místě objevili vědci a od roku 2006 začali vyvrtávat vzorky. Během období tepla v regionu panovaly průměrné teploty od 11 do 19 stupňů Celsia a oblast byla plná života. Fragmenty DNA ukazují na směsici arktických stromů, jako jsou břízy a vrby, a teplomilnějších jedlí a cedrů. DNA rovněž vykazuje stopy zvířat včetně hus, zajíců, sobů a lumíků. Dosud se vědělo o přítomnosti chrobákovitých a zajíců v lokalitě.

Velké překvapení představuje pro vědce podle Kjaera nalezení DNA z mastodonta, vyhynulého chobotnatce, který vypadá jako kříženec slona a mamuta. Mnohé fosilie mastodontů byly dříve nalézány v lesích mírného pásma Severní Ameriky. Ty od Grónska dělí oceán a jsou mnohem jižněji, upozornil Willerslev.

"Nikdy bych nečekal, že najdeme mastodonta na severu Grónska," řekl evoluční genetik ze Stockholmské univerzity Love Dalén, který se však na studii nepodílel.

Díky sedimentům, které se utvořily v ústí fjordu, mohli vědci také získat stopy po mořském životě v daném období. Ukazuje se, že v oblasti žili ostrorepi (Limulidae) a zelené řasy, což znamená, že okolní vody byly tehdy pravděpodobně mnohem teplejší, říká Kjaer.

Díky tomu, že rostliny a živočichové přežili období dramatické klimatické změny, jejich DNA by mohlo poskytnout "genetickou mapu" pro adaptaci na nynější oteplování, věří Willerslev.

Dalén očekává, že výzkum DNA umožní stále hlubší vhledy do minulosti. Vědec spolupracoval na studii související s předchozí "nejstarší DNA", která byla z mamutího zubu starého zhruba milion let. "Nepřekvapilo by mě, kdybychom se dostali o nejméně jeden milion nebo snad několik milionů let dál zpátky, za předpokladu, že nalezneme ty správné vzorky," dodal Dalén.