Zemřela socioložka Jiřina Šiklová
ÚMRTÍ
Zemřela socioložka, propagátorka genderových studií a signatářka Charty 77 Jiřina Šiklová. Bylo jí 85 let. Její úmrtí serveru Aktuálně.cz dnes potvrdil její syn.
Šiklová za normalizace pomáhala dostávat zakázanou československou literaturu z republiky do zahraničí a exilovou literaturu do Československa. Kvůli tomu strávila v roce 1981 rok ve vazbě. Po roce 1989 založila na Karlově univerzitě katedru sociální práce. V plánech přednášek na společenskovědních fakultách v celé ČR prosadila téma problematiky genderu, tedy vztahu mezi oběma pohlavími. U ní v bytě také vznikla první knihovna Gender Studies, ze které se časem vyvinula největší knihovna tohoto tématu ve střední a východní Evropě.
"Jsem pes obranář, který se angažuje, když má pocit, že se dá něco změnit," charakterizovala se v červnu 2015 v rozhovoru s ČTK. O svém působení v 70. a 80. letech řekla, že nebyla v disentu, jen se prý snažila zachovat československou kulturu. Ke své profesi se mohla vrátit až po sametové revoluci v roce 1989. Ačkoli měla k následnému vývoji v Česku řadu výhrad, byla se stavem společnosti spokojená. "Je tu svoboda, lidé se mohou angažovat. To je v pořádku, to mi stačí," řekla bytostná realistka před více než pěti lety. Ve světě podle ní nikde není ideální systém a ani takový neexistuje.
Jiřina Šiklová byla moje milá feministka. Mluvila od plic, říkala do očí a bez obalu co si myslí, byla statečná a neuvěřitelně činorodá. Dokázala přiznat i svoje chyby. Vždy byla ochotná se angažovat pro dobré věci. A že jich bylo!
— Daniel Kroupa (@kroupa89) May 22, 2021
Celoživotní potřeba pomáhat všem, kdo na tom právě nejsou dobře, je podle Petra Pitharta hlavní charakteristika zesnulé Jiřiny Šiklové. Socioložka, někdejší disidentka a signatářka Charty 77 byla podle svého celoživotního přítele pomáhající člověk. "Přímo vyhledávala, kde je nějaká situace, kdy je někdo v tísni a nějací lidé jsou potřební," řekl dnes Pithart.
Pithart připomněl, že Šiklová si poté, co byla vyhozena z Filozofické fakulty UK, našla místo v Thomayerově nemocnici jako uklízečka. Pokračovala v samostudiu a za pomoci některých lékařů vykonávala i některé odborné činnosti. Později si v nemocnici našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení a podílela se na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem.
Šiková je autorkou několika knih, publikovala v desítkách odborných časopisů. V roce 1995 získala cenu Žena Evropy, která je v Bruselu udílena ženám, jež přispěly k integraci Evropy. O čtyři roky později obdržela medaili T. G. Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku.