Na univerzitu už se dostane skoro každý

Oxford je už desítky let synonymem nejlepšího vzdělání. Mercedes mezi univerzitami. Zaručená kvalita, na kterou se můžete spolehnout. Kdo vytáhne diplom z této univerzity, má otevřenou cestu k těm nejlepším a nejvlivnějším pozicím. Bez jakýchkoli dalších referencí. V pětadvaceti, kdy člověk ještě kromě kvalitního vzdělání a energie nic moc jiného nemůže nabídnout. Ještě nemá žádný impozantní životopis a reference o svých prokázaných schopnostech. Značka Oxford funguje, protože je to záruka kvality. Každý ví, že od toho, kdo to tam dotáhl k diplomu, může očekávat jistou kvalitu. Platí tam už po generace jasné nepodkročitelné laťky. Nejen u státnic, ale už při vstupu. Na Oxford se nedostane nikdo, kdo se přes tu laťku nepřehoupne.

Na českých univerzitách to funguje úplně jinak. Většinou neplatí žádné nepodkročitelné laťky. Vezmou se prostě ti nejlepší studenti, aby se naplnila kapacita školy. V různých letech je úroveň různá. Podle toho, jak silné ročníky zrovna na univerzity přicházejí a jaký je o konkrétní obory zájem. A protože univerzit a míst na nich v poslední době přibylo a přicházejí na ně naopak slabší populační ročníky, stačí dnes k přijetí výrazně horší výsledky než před lety.

Je to čistě nahodilé. Podle toho, jaký je zrovna zájem. Výsledek, který v jednom roce vůbec nestačí, se v jiném – se slabším zájmem o studium – stává dostatečným. Roli hraje nikoli míra kvality, nýbrž naplnění kapacity. Tím přirozeně úroveň škol upadá. V posledních letech se to dá i v Česku dobře srovnávat. Většina univerzit používá při přijímacích zkouškách jednotné testy obecných studijních předpokladů a základního vzdělanostního přehledu od společnosti Scio. I tady je, podobně jako u zahraničních IB, dobře vidět, jaké jsou nároky na přijetí na jednotlivé školy.

Celý text si můžete přečíst v novém vydání Týdeníku Echo.