Nejsem solární baron, ale investor, říká adept na ministra, starosta Michalik

Z RADNICE NA MINISTERSTVO

Nejsem solární baron, ale investor, říká adept na ministra, starosta MichalikROZHOVOR
Dlouholetý starosta Dolních Břežan, místopředseda hnutí STAN a náměstek středočeské hejtmanky pro oblast financí Věslav Michalik. Foto: Jan Zatorsky
2
Domov

Jakub Fujáček

Věslav Michalik je dlouholetým starostou středočeských Dolních Břežan a zkušeným ekonomem. Ve vysoké politice se ale objevil až poměrně nedávno. Člen vyjednávacího týmu Starostů a nově také místopředseda hnutí se netají tím, že doposud rovněž působil jako aktivní investor. V době nejlepších let solárního byznysu investoval mimo jiné do dvou solárních parků. V potenciálním střetu zájmů se ale jako podnikatel být necítí. Podíly ve firmách si chce nechat, i když bude ve vládě. „Pokud se mě ptáte, jestli bych vzal všechny svoje pozice, zavřel a dal to do banky, aby to požírala inflace, tak ne. Pro to nevidím žádný důvod,“ říká v rozhovoru. Energetická bezpečnost, Green Deal nebo přechod na elektromobilitu, to jsou podle podle Michalika klíčové výzvy, kterým bude muset čelit nová vláda.

Jak jste spokojen s výsledkem jednání o koaliční smlouvě, které skončilo v úterý pozdě večer?

Jednání jsme dokončili a nenechali nic otevřeného, takže já samozřejmě spokojený jsem, protože jsme hledali rovnováhu pěti subjektů, což není úplně jednoduché. Byl jsem spíš překvapený, že jsme to nakonec dokázali relativně rychle. Vždycky můžete říct, že člověk mohl udělat něco lépe, nebo hůře. Teď je to na těch orgánech, které o tom rozhodují, aby řekly, jestli to ten vyjednávací tým vyjednal v pořádku, či nikoli.

Koalici Pirátů a Starostů má připadnout mimo jiné ministerstvo průmyslu a obchodu. V souvislosti s resortem se teď nejvíc skloňuje vaše jméno. Máte zájem o křeslo ministra průmyslu? Za STAN jste byl dříve kandidátem na finance.

My jsme to vyjednali pro koalici a teď se musí koalice rozhodnout a dohodnout, jak to bude rozdělené v rámci ní a jak to personálně obsadí. To není otázka na jednotlivce.

Co se týče programového prohlášení vlády, na čem jste se shodli v této oblasti?

Já to vidím tak, že my jsme v tom programu obecně říkali – a to jsem říkal i jako adept na ministerstvo financí –, že tahle země potřebuje změnu hospodářské politiky a celého ekonomického modelu fungování. Bez té změny se začneme propadat. Změna směrem od té montovny k vyšší přidané hodnotě je potřeba. To zasáhne nejen do tohoto ministerstva.

Co bude potřeba změnit, aby k té změně mohlo dojít?

Před námi jsou poměrně velké výzvy související s tím, co se děje okolo nás. Otázka energetické bezpečnosti, otázka Green Dealu a jeho dopadů, otázka automobilového průmyslu jako takového, přechod na elektromobilitu. A to mi připadá, že jsou opravdu velmi významné faktory, které s sebou strukturální změny nesou.

V souvislosti s vaší možnou účastí v příští vládě začala ve veřejném prostoru rezonovat informace, že jste v době největšího českého solárního boomu provozoval dva rozsáhlé solární parky.

Je to veřejně známá informace. Jako starosta jsem byl několikrát v novinách, že jsem solární baron. Já jsem investoval v roce 2007 a 2008 do dvou projektů. Připadalo mi to hodně zajímavé, moderní. Jednu elektrárnu, Rodvínov, jsme uvedli do provozu v roce 2008 a druhou, Solar Area, v roce 2009. Pak jsem vlastně ty ostatní lidi časem vykoupil a na tom nevidím nic špatného. Kdybych v těch letech tušil, že bude v roce 2010 nějaký problém se solárním boomem a s těmi věcmi, tak bych si možná ty investice rozmyslel, ale to jsem nemohl vědět.

Měl jsem pak možnost investovat do něčeho, co by se v roce 2010 uvádělo do provozu, protože jsem měl kontakty mezi těmi lidmi, co ty projekty připravovali. Ale já jsem do toho už tehdy záměrně nešel, protože jsem si říkal, že to vychází investičně tak dobře, že z toho bude průšvih. To mi nedávalo smysl.

Máte v plánu dál podnikat, pokud se stanete členem vlády?

Lidé si s sebou nesou nějakou činnost a já jsem holt byl aktivní. Od devadesátých let jsem investoval na burze, kupoval a prodával akcie. Tak to je. Já nemám nikde žádný podíl, který by byl rozhodující nebo minoritní natolik, že něco ovlivňuje, nebo že má nárok na místo v nějakém orgánu. Nevím... Já jsem o tom takhle nepřemýšlel. Pokud se mě ptáte, jestli bych vzal všechny svoje pozice, zavřel a dal to do banky, aby to požírala inflace, tak ne. Pro to nevidím žádný důvod. Já jsem člověk zodpovědný a jsem zodpovědný také vůči své rodině.

Vy jste ty solární firmy prodal, ale v dozorčí radě jedné z nich sedí stále vaši rodinní příslušníci.

Dohodli jsme se, že se nebude měnit právní forma. Nejde to udělat tak, aby dozorčí rada nebyla. A tak tam zůstaly moje dvě dospělé děti a žena. To byla dohoda při té transakci. Jsou tam za symbolickou odměnu v řádu pár tisíc korun měsíčně, nevím přesně kolik. Tak to je. Nevidím na tom vůbec nic špatného.

Nabízí se otázka, jestli má být případně ministrem průmyslu někdo, kdo má byznysové zájmy v energetice. Ty dvě firmy totiž stále vlastníte skrze akcie investičního fondu Valour, do kterého spadají.

Při prodeji firem jsem dostal částečně zaplaceno v penězích a částečně v akciích. Ten fond má samozřejmě i jiné aktivity, nejsou tam jen solární elektrárny, ale i další věci, které vlastní, nějaké start-upy a tak. Ale to tak je. To jsou investiční akcie, stejně tak jako, když si koupím nějaký energetický podílový fond a ten bude investovat do energetiky, takže bude třeba i v nějakých solárech nebo ve vodních a větrných elektrárnách. Všechny samozřejmě pobírají dotaci. Já si myslím, že legitimní otázka je, jestli může veřejná osoba mít jakoukoli investici, která je spojena s něčím, co má nějakou státní pomoc.

A nemohl byste se tedy jako člen vlády potenciálně octnout ve střetu zájmů?

Já na ten segment žádný vliv nemůžu mít, protože to jsou věci, které byly rozhodnuty v roce 2008 a v roce 2009. Ta podpora byla rozhodnuta tehdy. Ten kontakt ty firmy uzavřely se státem v roce 2008 a 2009. A já na něm nemůžu nic změnit.

Vy sice nejste v souvislosti se solárními parky přímým příjemcem dotací, ale je váš obchodní zájem, aby se jim dařilo dobře.

Já to zobecním. Může být Marian Jurečka ministrem zemědělství, když pobírá zemědělské dotace? Já si myslím, že vzhledem k tomu, že pan Jurečka má farmu, ve které pobírá zemědělskou dotaci na hektar, tak si myslím, že může klidně být členem vlády, protože stejnou zemědělskou dotaci pobírají všichni zemědělci v republice. Pokud by pan Jurečka měl ve vládě hlasovat o tom, že se zvýší zemědělské dotace na hektar, tak by měl ohlásit, že je ve střetu zájmů, protože má farmu a ta farma je příjemcem těch dotací a neměl by v té věci hlasovat.

Střet zájmů je definován zákonem. Pojďme se v těchto věcech řídit tím, co říká zákon. Nemám ho teď před sebou, ale ten zákon říká, že pokud z toho budu mít já nebo osoba blízká prospěch, pak jsem ve střetu zájmů. Takže pokud budu hlasovat o tom, že se má jakémukoli segmentu byznysu, ve kterém mám nějaké podíly, zvedat něco, pak z toho teda budu mít prospěch a jsem ve střetu zájmů. Když bude například vláda hlasovat o tom, že se sníží daň z příjmu právnických osob, tak všichni ministři, kteří tam jsou, a kdokoli má příbuzné, kteří podnikají, tak vlastně je otázka, jestli nejsou ve střetu zájmů, protože z toho budou mít prospěch, neboť budou platit nižší daň. Když hlasují o tom, že se zruší superhrubá mzda, tak se všem poslancům výrazně zvýší jejich příjmy.

To je zajímavá úvaha, ale zdá se mi to mírně ad absurdum.

Není. Máte z toho nějaký osobní prospěch.

To by nikdo nemohl hlasovat o ničem.

Takže kde je vlastně ta rovina? Pro mě osobně v tom, že když je něco, co je plošné – třeba ta daň, která se dotkne všech včetně mě, nebo zemědělské dotace, které se dotknou všech včetně mě –, tak v tom vidím jiný konflikt, než když rozhoduji o konkrétní dotaci pro konkrétní subjekt, se kterým jsem spojen. Když budu rozhodovat o investiční pobídce pro firmu XY a já v ní mám pětiprocentní podíl, tak to vnímám jako jasný střet zájmů. Když budu rozhodovat o přidělení dotace na výrobní linku ve firmě, ve které mám podíl, tak si myslím, že bych byl jako ministr ve střetu zájmů.

Není to spíš otázka vlivová? Andrej Babiš je jako premiér podle Evropské komise také ve střetu zájmů.

U Babiše je otázka, jestli ten byznys ovládá, nebo neovládá. Není to o tom, jestli má podíly. Nevím, co ti chudáci lidé, kteří v životě nebyli jenom zaměstnanci, ale mají vlastní investice, tak co s nimi mají udělat, pokud by měli jít do veřejné funkce. Anebo nesmí vykonávat veřejné funkce? Zákon jim to nezakazuje, ale dostali jsme do se roviny společenského vnímání, že ten, kdo podniká, tak by vlastně neměl veřejné funkce vykonávat, protože se do střetu zájmů může dostat.

Závěrem ještě jedna otázka. Složil byste jako člen nové vlády funkci starosty a funkce v rámci středočeského zastupitelstva?

K tomu stát se členem vlády je ještě dlouhá cesta. Není to můj primární životní cíl. Zatímco můžete dělat v souběhu funkcí uvolněného radního na kraji a neuvolněného starostu, tak si myslím, že nemůžete dělat v souběhu s funkcí ministra jakoukoli jinou funkci, kromě poslance.