Tanky na parlament. Krvavé boje v Moskvě si vyžádaly přes 180 obětí
Ruská ústavní krize
Nové
1
Před 25 lety v centru Moskvy vzplály boje, při kterých umírali lidé. Odpůrci tehdejšího ruského prezidenta Borise Jelcina, který 21. září 1993 rozpustil parlament, napadli 3. října téhož roku budovy státní televize. To odstartovalo boje, které vyvrcholily útokem armádních tanků na budovu parlamentu. Krvavé střetnutí mezi projelcinovskými silami a obránci parlamentu si nakonec vyžádalo podle vládních odhadů 187 obětí.
Politická krize v Rusku vypukla poté, co parlament odebral prezidentovi mimořádné pravomoci, které v prosinci 1991 dostal od Sjezdu lidových poslanců a které mu umožňovaly formovat a řídit vládu bez souhlasu parlamentu. Poté se parlament několikrát pokusil vyslovit Jelcinovi nedůvěru, většinou se o tom ale ani nehlasovalo. Na jaře 1993 Jelcin vyhlásil v zemi zvláštní prezidentskou správu a referendum o důvěře prezidentovi, ve kterém ho podpořila nadpoloviční většina voličů.
Po neustálých půtkách Jelcin 21. září podepsal výnos, kterým rozpustil Nejvyšší sovět (parlament), který byl zvolen ještě v sovětských dobách, a Sjezd lidových poslanců. Dalšími hlavními body dokumentu bylo vypsání předčasných voleb do nového zákonodárného sboru a také to, že do zahájení práce nového parlamentu bude země řízena prezidentovými dekrety a vládními výnosy. Parlament kontroval tím, že Jelcina zbavil funkce prezidenta a novou hlavou státu jmenoval Alexandra Ruckého. Do centra Moskvy poté vyrazily stovky lidí.
Šéf parlamentu Ruslan Chasbulatov poté vyzval vojáky, aby neposlouchali Jelcinovy rozkazy, ale tehdejší ministr obrany Pavel Gračov ujistil Jelcina, že se na podporu armády může spolehnout. I západ vyjádřil plnou podporu Jelcinovi.
První oběti krvavého podzimu přinesl útok skupiny ozbrojenců na vrchní velitelství sil SNS dva dny po rozpuštění parlamentu, při němž přišli o život dva lidé. Moskevské úřady poté odpojily elektrické vedení do budovy parlamentu a Bílý dům, jak se tehdy říkalo budově parlamentu, obklíčily jednotky elitní Dzeržinského divize. Obránci parlamentu zesílili barikády a začali se ozbrojovat. Část z nich po několika dnech opustila parlament.
V Moskvě začalo docházet k potyčkám mezi demonstranty a obránci parlamentu s policií a Jelcin vyhlásil 3. října výjimečný stav a po páté hodině ranní 4. října nařídil svým jednotkám, aby podnikly "naléhavá opatření k osvobození moskevských budov ovládaných povstalci". Na parlament pak zaútočila střelbou z tanků více než tisícovka vojáků. Po čtvrté hodině odpolední byli zatčeni vůdcové pokusu o převrat včetně Ruckého a Chasbulatova, kteří byli později odsouzeni za "organizování masových nepokojů". V únoru 1994 byli propuštěni na základě amnestie a poté se opět angažovali v politice.
Jelcin vyšel z událostí posílen. Přes krvavé střety země nakonec dospěla k parlamentním volbám a hlavně k referendu, které schválilo novou ústavu. Nový základní zákon podstatně rozšířil pravomoci prezidenta na úkor parlamentu. Nová ústava dala prezidentovi právo jmenovat na doporučení premiéra ministry.
