Mírová, nebo bojová? Chaos v rétorice premiéra Babiše

Premiér Andrej Babiš se v neděli zúčastnil ve Francii oslav konce 1. světové války a Pařížského mírového fóra. Je dobře, že měla Česká republika zastoupení na těchto významných akcích. S rozpaky se dají ovšem vnímat některá premiérova slova, která na nich zazněla. Ta totiž svou nekonzistentností vnášejí chaos do vládní zahraniční politiky.

Podle oficiálního vládního webu premiér Babiš mimo jiné v jednu chvíli řekl: „Pokud to s bojem za mír, s bojem proti klimatické změně a pomoci chudým myslíme vážně, tak je třeba se zamyslet, jestli by ty obrovské výdaje na zbrojení nemohly být z části použity na pomoc…“

Zajisté je nutné přispívat na rozvojovou a humanitární pomoc a v místech, kde je situace nejhorší. Ale premiér to chce vzít s výdajů na zbrojení? Česká republika slíbila opakovaně spojencům, že bude vydávat 2 % HDP na obranu do roku 2024. Ostatně předchozí vláda, ve které Andrej Babiš seděl, slíbila vydávat 1,4 % HDP už do roku 2020. Jak se tento rok přiblížil, je jasné, že se tak nestane. A z tohoto nesplněného slibu by chtěl premiér brát peníze?

Trvám na tom, aby Česká republika, zvláště v době, kdy to umožňuje ekonomický růst, navýšila razantně výdaje na obranu, abychom mohli armádu modernizovat a zároveň plnili sliby dané spojencům. A pokud je potřeba přidat i na českou rozvojovou pomoc, Občanská demokratická strana v tomto určitě smysluplné vládní návrhy podpoří.

Ještě pozoruhodnějšího výroku se premiér „dopustil“ v souvislosti s Afghánistánem. Inspirován zřejmě prezidentem Zemanem pronesl: „Náš největší nepřítel je mezinárodní terorismus. Měli bychom se zamyslet, jestli se nevrátíme do časů, kdy naši vojáci bojovali proti teroristům. Protože dneska vlastně proti teroristům nebojujeme, vlastně chodíme instruovat vojáky některých zemí jako v Afghánistánu nebo Mali.“

S termínem „mírová“ mise v Afghánistánu ovšem přišli na začátku letošního roku představitelé vlády Andreje Babiše, zřejmě kvůli tomu, aby alespoň rétoricky uspokojovali komunisty a SPD, protože nevěděli, od koho budou potřebovat podporu. Mimochodem, stačí se podívat do programového prohlášení vlády, kde se píše: „V souladu se schváleným mandátem budeme pokračovat v účasti na mírových a výcvikových misích v Afghánistánu (Resolute Support), Iráku a Mali.“

Ono „mírové“ a výcvikové působení si tedy před několika měsíci vetknul do programového prohlášení sám Andrej Babiš. Nyní se snaží světu vsugerovat, že o tom rozhodl někdo jiný. Pravda je však jednoduchá – Andrej Babiš si stěžuje sám na sebe. A jen na okraj, pokud v souladu s prvním výrokem, máme peníze na zbrojení dávat na rozvojovou a humanitární pomoc, s čím budou tedy proti teroristům naši vojáci bojovat?

Z mého pohledu jde pouze o slovíčkaření. Zahraniční operace se z nebojových mohou ve vteřině změnit na bojové, jak se ostatně ukazuje v Afghánistánu. Naši vojáci tam nasazují životy proti teroristům a extremistům spolu se spojenci a je nutné jim za to vzdávat hold. V širším ohledu, především ve spojeneckém kontextu, svou přítomností, ať už se jedná o strážní činnost, či výcvik, bojují proti extremistům a teroristům v této zemi. A nic na tom nezmění slovíčkaření pana premiéra Babiše. Pokud chce pan premiér něco udělat, nechť to udělá, má pro to všechny nástroje a pravomoci. Ať předloží nový mandát a můžeme se o něm bavit.

Pana premiéra začala bavit zahraniční politika. Je na jeho koaličním partnerovi, jak se s tím srovná, když premiér přebírá agendu ministerstva zahraničí. Za opozici se dá dodat pouze jediné – alespoň ať je zahraniční politika konzistentní, jinak to bude poškozovat Českou republiku.