Zahrajeme si to znovu, Feďo? Uplynulo 200 let od narození Dostojevského

ECHOPRIME

Zahrajeme si to znovu, Feďo? Uplynulo 200 let od narození Dostojevského
Americký film Bratři Karamazovi režiséra Richarda Brookse měl premiéru v roce 1958. Foto: Foto: Profimedia.cz
4
Svět

Jiří Peňás

Světlo temného světa spatřil Fjodor Michajlovič Dostojevskij 11. listopadu 1821 v Moskvě za vlády cara Alexandra I. Podle ruského juliánského kalendáře to bylo 30. října. Lidem se mohou s tímto literárním gigantem, s reálnou postavou ale tak malou, že když se zvedl z křesla, nebyl prý větší, než když seděl, spojovat různé věci. V Čechách třeba známý obraz Emila Filly Čtenář Dostojevského… Asi nejlepší antireklama na něčí literaturu. Přímo varování: Nečtěte to, dopadnete podobně jako ten ubožák na obraze. Zhroucená postava na rudě potaženém křesle, na stole před ní leží červená kniha s nápisem Dostojew… Vedle sklenice vody, neboť po takové četbě vyprahne v krku. Výraz muže, který zřejmě právě odložil rozečtenou knihu, je zcela strašidelný: týdny neholená tvář hraje všemi barvami, převládá mrtvolná zeleň, strašlivé kruhy kolem očí, které hledí kamsi do prázdna, nebo spíš do věčnosti.

Ta je temná a plná přízraků. Na rudě fialové zdi visí krucifix, z čehož lze soudit, že jde o katolického čtenáře (Dostojevskému by odpovídala ikona, ale tím bychom ze čtenáře dělali pravoslavného). Za oknem se rýsují věže katedrály, nikoli pražské, osobně bych tipoval Olomouc, ostatně autor obrazu pocházel z hanácké Chropyně. Za chvíli tím oknem vleze něco s dlouhými špinavými pařáty do místnosti. Nejspíš metafyzický pocit viny za zločin, který byl spáchán v knize.

Dvojité „w“ ve jméně spisovatele na obalu knihy pak zavdává důvod předpokládat, že muž ji četl v němčině, což ostatně bylo v té době u českého intelektuála běžné, a kromě toho se Dostojevskij stal slavným „světovým“ spisovatelem nejdřív právě v Německu, kde ho uctíval Friedrich Nietzsche a po něm Thomas Mann, kterého silně ovlivnil.

Němci vždycky měli pocit, že Rusům rozumějí lépe než jiní, čehož Rusové umějí využívat. U nás se o něm ovšem vědělo brzy také a takový Masaryk si na něm – a na Tolstém – vytvořil svou představu o Rusku a ruské duši, čehož se dopouští od té doby každý neruský čtenář, přestože ne každý Rus by s tím souhlasil. Třeba podobně prokletá a pronásledovaná duše jako Fjodor Michajlovič, ruský spisovatel Eduard Limonov (1943–2020), píše, že Dostojevskij ruskou povahu spíš karikoval a jeho postavy, ti hysteričtí, plačící, křičící, bez ustání dlouhé hodiny plkající, smrkající a rouhající se zoufalci a nešťastníci, nejsou ani tak Rusové, jako spíš „dostojevci“, zvláštní odrůda neurotiků a psychotiků, kteří jsou spíš odrazem autorovy narušené psychiky než nějakým výsledkem znalosti svého „národa“.

Esej Jiřího Peňáse si můžete přečíst na EchoPrime. Od čtvrtka je pak Týdeník Echo k dostání i v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.